Přeložila Lucie Zakopalová
Argo 2024, 138 s.
Málokdy se stane, aby vrcholový sportovec byl zároveň výjimečným umělcem. Zásluhou nakladatelství Argo a bezchybného překladu Lucie Zakopalové má nyní český čtenář možnost se s takovou výjimkou seznámit. Je jí mistr Polska v lukostřelbě a opakovaný nominant prestižních literárních cen Filip Zawada. Vypravěčem jeho prózy Omylem jsem rozšlápl černou kočku je sirotek František, vyrůstající v ústavu spravovaném řádovými sestrami. Do textu jako by se promítala autorova afinita k českému prostředí, vystudoval totiž fotografii v Opavě a trénoval jej český mistr světa v lukostřelbě Tomáš Hanuš. Jeho próza nápadně připomíná knihu Bylo nás pět, v něčem ale i román Kloktat dehet: způsob dětského vnímání světa osciluje mezi optikou Poláčkova Petra Bajzy (i když svým sociálním zázemím má František blíž k Pepku Zilvarovi) a Topolova Ilji. V próze jsou na jedné straně vytržením z kontextu a nepochopením zesměšňovány fráze světa dospělých, který je vždy plný přetvářky a předstírání, na straně druhé je vypravěčův pohled na skutečnost přízemní až vulgární a prospěchářský, bez příkras, ideálů či nostalgie. Z takové kombinace pak mohou vzejít smutná moudra typu: „Všem nám bylo líto, že v životě je nutný kontrolovat, jestli je všechno, jak má bejt.“ Próza je naditá klukovskými dobrodružstvími a černým humorem, otázkou však je, jestli se za tou pracně vyštukovanou fasádou nápodoby dětské řeči skrývá něco hlubšího. Něco, co by ve čtenáři ulpělo po tom jednom večeru, během nějž zvládne Zawadovu prózu „zkonzumovat“.