Obětiny amerického spisovatele Roberta Marasca jsou jedním z nejpopulárnějších hororů sedmdesátých let. Rodina, která se ocitne na letním pobytu ve strašidelném luxusním sídle, je ztělesněním úzkostí doby, v níž podobně jako dnes naháněla hrůzu hypoteční krize, drahé nemovitosti a nesmyslně vysoké nájmy.
Největším bubákem počátku sedmdesátých let ve Spojených státech byl Satan a hned po něm ceny nájmů a nemovitostí. Aspoň podle dobových amerických hororů to tak vypadá. Zatímco klasikou satanistické hrůzy se stal román Williama Petera Blattyho Exorcista. Souboj s ďáblem (1971, česky 1992), průkopnickým hororem o lidech lapených v podezřele levných a podezřele strašidelných usedlostech jsou Obětiny (Burnt Offerings, 1973) od Roberta Marasca, které nyní vyšly i v českém překladu.
Civilní rámec
Marascova kniha vyšla v nové edici Smrtihlav nakladatelství Fobos, která se zaměřuje na klasické horory. Obětiny sice českým čtenářům a čtenářkám nebudou znít tak povědomě jako Finneyho Invaze zlodějů těl (1955, česky 1990) nebo zmíněný Exorcista, ale mezi významné tituly určitě patří. Jde o jeden z bestsellerů, které na začátku sedmdesátých let odstartovaly boom amerického hororového románu. Literární horor byl do té doby okrajový žánr spojený spíš s povídkami, které vycházely v časopisech jako Weird Tales. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let ale několik knih, například satanistická klasika Rosemary má děťátko (1967, česky 1967) nebo rurální horor Thomase Tryona The Other (Ten druhý, 1971), ukázalo, že horor v románové podobě může být komerčně velmi úspěšný. Z této éry povstal mimo jiné fenomén jménem Stephen King (jeho debut Carrie vyšel v roce 1974).
Znalci hororů ovšem tento posun hodnotí rozporuplně a mluví o „banalizaci hororu“. V rukou Kinga a dalších hororových bestselleristů se podle nich žánr změnil v proud zbytečně rozvleklých několikasetstránkových próz, v nichž si ve výsledku většinou nečteme o nepozemských hrůzách, ale o všednodenních peripetiích obyčejných příslušníků střední třídy. Jako opozice vůči hororovému románu se ostatně v posledních desetiletích vrátila i škatulka weird fiction, k níž se hlásí autoři jako Thomas Ligotti, Laird Barron či Philip Fracassi, kteří dali přednost formátu povídek a novel.
Obětiny jsou každopádně ukázkový příklad amerického hororového románu. Robert Marasco jím debutoval (předtím vytvořil pouze několik divadelních her) a od té doby napsal jen jeden další román. Kniha se přitom stala hitem do značné míry právě díky zmíněné banalizaci žánru. Marasco si jako základ příběhu vzal starou žánrovou konvenci strašidelného domu, která sahá až ke gotickým románům typu Záhad Udolfa (1794, česky 1978) Ann Radcliffové, ale dává jí dobový, civilní rámec. Příběh vypráví o manželském páru, který žije v malém městském bytě se špatnou klimatizací, hlučnými sousedy a vysokým nájmem. Dostane ale možnost strávit léto v odlehlém luxusním sídle na venkově za velmi výhodnou cenu. Benovi, otci rodiny, ta nabídka přijde podezřelá, ale jeho manželka Marian se do domu na první pohled zamiluje. Což je samozřejmě chyba.
Banalita hororu
V tom, jak hypoteční krize a celková krize bydlení v USA tvoří pozadí nadpřirozeného hororu, se Obětiny podobají současným sociálním hororům, třeba Lovecraftově zemi (2016, česky 2018) Matta Ruffa, kde se monstra objevují ruku v ruce se společenskými problémy. Strašidelné letní sídlo je vlastně ztělesněním dobových úzkostí. Na své obyvatele působí tak, aby ho nechtěli opustit, a zároveň z nich vysává životní energii a podněcuje výbuchy agresivity. Vyprávění staví na náznacích, které pomalu stupňuje, a nechává je projevovat se hlavně v chování postav, a ne v manifestacích nadpřirozena. Svým způsobem je to především kniha o krizi partnerského vztahu.
Zachycením společenského kontextu (který je dnes opět velmi aktuální) a tím, jak ukazuje dynamiku mezi temnými silami v domě a jeho obyvateli, je kniha dodnes podnětná. Bohužel to ale není nijak skvěle napsané dílo. Když Obětiny srovnáme s Kingovým Osvícením (1977, česky 1993), které má velmi podobný námět, dojde nám, kde je skutečný problém mnoha mainstreamových hororových románů. King tvoří postavy, které jsou sice často středostavovské a mají poměrně banální problémy, ale jsou životné a sympatické, a děj sledujeme skrze jejich prožívání. Naproti tomu Marascovy postavy jsou jen nahrubo nahozené – kromě toho, jaký mají vztah k sobě navzájem a k domu, se toho o nich moc nedozvíme. O to problematičtější pak je, že je to ženská postava Marian, která podlehne kouzlu domu a dá mu vposledku přednost před vlastní rodinou. Kniha by se tak dala číst i jako stereotypní vyprávění o ženské marnivosti.
Padesát let od napsání Marascův text patrně působí ještě rozvláčněji než v době, kdy vznikl. Občasné záchvěvy mysteriózní atmosféry i nádech sociální hrůzy tu bohužel prohrávají boj s banalitou hororu. I když má kniha svou historickou hodnotu, v sedmdesátých letech rozhodně vznikly silnější horory.
Autor je filmový kritik.
Robert Marasco: Obětiny. Přeložil Jan Lipšanský. Fobos, Praha 2023, 288 stran.