Společenské změny, k nimž docházelo v prvních letech československého státu, by neproběhly bez působení řady kolektivních aktérů, ať už šlo o politické strany, hnutí nebo o různé zájmové skupiny a spolky. Právě jim a jejich roli se věnuje kolektivní monografie Společnou silou.
Vznik Československa v roce 1918 stejně jako budování státu v dalších letech jsou v obecném povědomí spojeny primárně s osobou Tomáše Garrigua Masaryka, případně dalších „velkých mužů“ – Edvarda Beneše, Milana Rastislava Štefánika či takzvaných mužů 28. října. Jestli existuje představa kolektivního aktéra, je jím především nejasně definovaný „národ“. Kniha Společnou silou, připravená Janem Koberem a Stanislavem Holubcem, se proto snaží představit konkrétní kolektivní aktéry společenských změn, k nimž na počátku existence první republiky docházelo. Tento přístup je o to vhodnější, že dané období bylo (stejně jako většina první poloviny 20. století) definováno rozmachem masových politických stran a různých zájmových skupin a spolků. Ty se po konci první světové války dočkaly nebývalého nárůstu členstva a staly se významnými hráči v zápasu o směřování „národní revoluce“. Obecnějším tématem práce je vztah mezi kontinuitou a diskontinuitou …
