Po loňských volbách v Polsku skončila vláda strany Právo a spravedlnost. Odráží se změna ve vedení země také na polském venkově? Nebo chtějí Poláci mimo velká města hlavně žít „normálním“ životem? Jaká je atmosféra ve vnitřní periferii v polském Mazovsku? To je téma následující reportáže.
Pokud bych měla uvést jednu změnu, kterou jsem vypozorovala v Polsku v posledních letech, byl by to vítr, který fouká čím dál častěji a čím dál silněji. Fouká jinak, než jsme byli v této části světa zvyklí – prudce, studeně a v poryvech. Nefouká už jen u Baltu, kde se mu říká sztorm, nebo v Tatrách, kde se nazývá halny. Fouká, kdy se mu zachce a jak se mu zachce. Na severu Polska projevuje nečekanou, dříve nevídanou brutalitu, hlavně vůči starým stromům, v centrálním Polsku mění roční období a vysouší krajinu.
Tak tomu bylo i během loňských Vánoc. Vystoupila jsem na nádraží Warszawa Wschodnia, kam můj vlak přijel z nádraží Warszawa Gdańska, proslulého ostudnými antisemitskými událostmi z března 1968 a odsunem zbytku polských Židů a Židovek ze země. Objel celou Varšavu a přejel Gdaňský most, abych mohla vystoupit na pravém břehu řeky. Nádraží bylo opraveno spolu s ostatními částmi městské drážní infrastruktury v rámci příprav na Euro 2012. Nemá už nic …
