Argentinských vědeckofantastických filmů není mnoho. Většina autorů nicméně – podobně jako v okolních latinskoamerických zemích – využívá sci-fi jako prostředek k tematizování nedávných politických událostí. A to i v případech, kdy jde o silně stylizovaná díla odkazující k estetice němé kinematografie.
Zatímco v Česku se s temnými kapitolami naší nedávné historie vyrovnáváme hlavně prostřednictvím rodinných „dramedií“ a schematických životopisných filmů, Latinská Amerika se k vlastním dějinám často vztahuje pomocí fantastiky. Chilan Pablo Larraín si ve filmu El Conde (Hrabě, 2023) pohrává s představou, že Augusto Pinochet byl ve skutečnosti 250 let starý upír, guatemalský režisér Jayro Bustamante ve snímku La Llorona (2019) spojuje téma genocidy původního mayského obyvatelstva v osmdesátých letech s lidovou legendou o strašidelné plačící ženě a animovaný film Uma história de amor y fúria (Dějiny lásky a zběsilosti, 2013) zachycuje mytický příběh nesmrtelného tupinambského bojovníka, který pátrá po své lásce v různých obdobích brazilské historie od 16. století do roku 2096. A traumata nedávné minulosti se ozývají i v argentinském sci-fi, na něž se zde zaměříme.
Časy, které přijdou
Argentinské filmové sci-fi je chudé z hlediska kvantity. U …
