Karolinum, Praha 2023, 280 s.
Nejspíš nebude náhoda, že poslední kniha, kterou filosofka Tereza Matějčková vydala předtím, než rezignovala na akademickou dráhu, se jmenuje Kdo tu mluvil o vítězství? a má podtitul Osm cvičení ve filosofické rezignaci. Rezignace, o níž se v knižní podobě habilitace mluví, podle autorky není „ani prohra, ani vítězství, ani aktivita, ani pasivita“, je to prostě odstup, který nám může umožnit lépe pochopit, kdo jsme. Tímto zpočátku nejasným polem nás provede sedm filosofů a jedna filosofka. Kromě Hegela, jemuž se Matějčková odborně věnovala už ve své diplomce a disertaci, jsou to Schopenhauer, Nietzsche, Kierkegaard, Camus, Cioran, Agamben a Weilová, v některých ohledech vlastně samí filosofičtí outsideři. Výběr působí paradoxně i s ohledem na to, že „kniha stojí na hypotéze, že jsme spolu s náboženstvím a metafyzikou pozbyli smysl pro sebevztah, který lze vyjádřit jazykem, jejž skýtají tradiční rámce“ – skoro všichni zmínění přitom filosoficky pracovali spíš na boření než utvrzování tradičních rámců. Každému je věnována jedna kapitola, takže kniha není ani tak monografií, jako sledem filosofických esejů na jedno téma. To na dotyčné sedí někdy více, někdy ovšem méně a občas nelze potlačit dojem, že rezignace pro danou postavu není tak důležité téma, jak by nás Matějčková chtěla přesvědčit. Její vlastní pojetí rezignace přitom nepřináší závěrečná kapitola, jak filosofka slibuje v úvodu, ale je rozeseto po celé knize v leckdy brilantních, jindy poněkud zkratkovitých postřezích.