Přeložil Richard Podaný
Crew 2023, 228 s.
Opulentní obálka komiksu Wika naznačuje, že bude postavený především na výtvarné stránce. Rozmáchlou kresbu Oliviera Ledroita znají čeští čtenáři z trilogie Requiem: Upíří rytíř, se scénářem Thomase Daye se zase mohli setkat ve fantasy sérii Cesta meče. I Wiku, jejíž děj se odehrává v zemi elfů, můžeme zařadit do žánru fantasy. Postavy Oberona a Titanie nejspíš budou publiku povědomé – pocházejí totiž ze Shakespearova Snu noci svatojánské. Hlavní postavou je ale titulní hrdinka, dcera Titanie, dívka poněkud přehnaně ženských tvarů, které výtvarník neváhá zvýraznit, kdykoli to jde, třeba i tím, že ji obléká do těch nejtitěrnějších hadříků. Hlavního záporáka Oberona pohání žárlivost vůči Titanii, jež dala přednost jinému nápadníkovi, s nímž Wiku zplodila. Protagonistka mezitím postupně objevuje své dosud utajené schopnosti. Příběh se sice odehrává ve vílím světě, objevuje se tu ale mnoho technických artefaktů známých ze steampunku, například různé létající stroje, zbraně nebo vychytávky typu vrtulových přileb. Kniha se skládá ze tří příběhů, tedy původních alb, jež tvoří uzavřenou sérii. Lehce banální příběh o souboji dobra se zlem je především prostorem pro výtvarnou exhibici, která je vlastně docela zdařilá. Autoři často pracují s dvoustránkovou kompozicí a najdeme tu i rozkládací dvoustranu s vyobrazením jedné z bitev. Pravda, časem začne být těch ornamentů trochu moc – nejspíš se ale najde dost čtenářů, kteří si detailní propracování ilustrací budou užívat.