Určitě se vám to někdy taky stalo. Že jste se – sami ani nevíte proč – v myšlenkách znovu a znovu vraceli k nějakému textu, který vás při čtení samotném zas tolik neuchvacoval. Abychom si rozuměli: nejde o to, že by vás kniha přímo nudila, či vás dokonce něčím odpuzovala nebo provokovala, zkrátka jen nevyvolávala výraznější odezvu; prostě si tak nějak plynula a vy s ní. Teď už ale od jejího zdolání (promiňte mi tuhle dobyvatelsky horolezeckou metaforu) uplynuly týdny nebo měsíce, a třebaže se už dávno zaobíráte něčím jiným, nemůžete ten román dostat z hlavy.
Mně osobně se to naposledy stalo s loňskou prózou Christophera Priesta Airside, a jakkoli v takovém zážitku jistě hraje roli i aktuální rozpoložení a zájem čtenáře, možná je pro recepci tohoto u nás nepříliš známého spisovatele science fiction něčím příznačný. Charakteristika nikterak okatě spektakulárních, spíš jakoby tiše chytrých románů, které se na první pohled jeví být mnohem „menší“, než doopravdy jsou, totiž skvěle sedí na velkou část tvorby tohoto britského autora.
Titul knihy Airside odkazuje k označení pro tranzitní prostory letiště oddělené od okolního světa, a přístupné tedy buď skrze sérii kontrol, nebo „ze vzduchu“ (česky by se tedy román mohl jmenovat třeba „Za bezpečnostní kontrolou“). Zápletka nepříliš rozsáhlé knihy se zdánlivě točí okolo pátrání po osudech hollywoodské herecké hvězdy Jeanette Marchlandové, která jednoho dne roku 1949 nasedla do letadla, a pak už ji nikdy nikdo neviděl. Ve skutečnosti ale Priest do své nenápadné mozaiky vetkává mnohem více motivů a témat. Tím, kdo se snaží hereččiny stopy o mnoho let později sledovat, je úspěšný filmový kritik Justin Farmer, kterého od dětství intenzivně fascinuje vše, co souvisí s létáním. Do knihy jsou navíc „vlepovány“ i pasáže z jeho recenzí, kritik či esejů z dějin kinematografie, často související s filmy o létání, letadlech a letištích.
Ústředním konceptem a hybatelem celé významové struktury čtivého, jen zdánlivě prostinkého textu, který sice odkazuje k „letištním“ paperbackovým prózám, přitom je ale vrstevnatý a detailně promyšlený, je až existenciální nejistota spojená s neurčitostí mezistavu. Ta je ztělesňována liminálním prostorem nekonečných chodeb letištních terminálů, místy, kde kdysi zmizela zmíněná herečka a která teď pozvolna pohlcují (přitahují i děsí) jejího velkého obdivovatele Justina. Nečekané rozvíjení děje či překvapivé pointy přitom Priesta příliš nezajímají, důležitější je pro něj postupné ohledávání centrálního obrazu v nejrůznějších jeho tvářnostech. Jednoznačné rozřešení se asi očekávat nedalo, interpretační otevřenost Airside ale čtenáře přesto překvapí. Pokud bude jako já, po dočtení knihu odloží pravděpodobně se směsí údivu, lhostejnosti a řekněme vlažného zaujetí intelektuální skládačkou. Jenže pak ji nebude moci dostat z hlavy.
V Priestově bibliografii je takových románů celá řada: v románu The Affirmation (Ujištění, 1981) se nezaměstnaný protagonista Peter Sinclair pustí do vytváření komplikovaného fantasy světa Snového souostroví. Pak se ale hranice mezi Peterem-autorem a Peterem-aktérem cestujícím do „vysněné říše“ začnou až borgesovsky (či ajvazovsky) prolínat a překrývat. Román The Separation (Oddělení, 2002) líčí paralelní osudy jednovaječných dvojčat za druhé světové války, Priest ale volbou stejných iniciál pro oba protagonisty znesnadňuje čtenáři jednoznačné přiřazení popisovaného k tomu či onomu sourozenci. Kniha The Islanders (Ostrované, 2011) je konstruována jako bedekr po smyšleném souostroví (ano, po tom Snovém – i Priest si v několika svých pracích pohrával s konceptem sdíleného světa autorské fikce). A v nedávném Expect Me Tomorrow (Očekávejte mě zítra, 2022) přeskakuje mezi postavami z 19. a 21. století při ohledávání tématu klimatické změny.
Žádná z výše uvedených knih nebyla dosud přeložena do češtiny – z Priestovy obsáhlé bibliografie u nás v překladech vyšel jen raný román Převrácený svět (1974, česky 1997) a pod titulem Nežádoucí efekt (1995, česky 2005) románová předloha filmu Christophera Nolana Dokonalý trik.
Christopher Priest zemřel 2. února letošního roku, bylo mu osmdesát let.
Autor je literární historik.