Francouzská novinářka Solène Chalvon-Fioriti žila dvanáct let v Afghánistánu a jako korespondentka informovala o tamním dění. Teď se do země pod vládou Tálibánu nemůže vrátit. Natočila totiž dokumentární film Afghánky o nelidských podmínkách žen zbavených téměř všech práv.
Dokument Afghánky vznikal po převzetí moci Tálibánem. Šlo o záměr?
Ano, ve filmu zpovídám ženy a ukazuji jejich názory na tento konflikt. Už v době před převzetím moci Tálibánem jsem si říkala, že pokud k tomu dojde, nová vláda jako první omezí práva žen a pokusí se je umlčet. A to bez ohledu na jejich sociální postavení. Omezení se týká všech. Totéž udělali v devadesátých letech, kdy ženám také nasadili pomyslné náhubky. Proto jsem musela jednat rychle a nechat ženy mluvit, dokud ještě mohly. Chtěla jsem od nich slyšet, jak vidí válku. Chtěla jsem, aby se vyjádřily k politice, k přítomnosti Američanů, k afghánské vládě. A samozřejmě k Tálibánu.
Situace se od té doby zhoršila. Mohla byste film natočit i dnes?
V prvním roce vlády Tálibánu to nebylo tak drsné jako teď. Měli jsme hodně problémů, natáčeli jsme tajně, ale v Kábulu se ještě mohlo točit i na ulici. Dnes by to nebylo možné. Ženy by nám nemohly ukázat obličej a nenechali by je ani mluvit. Po pravdě, …
