Ten dubnový večer jsem se na televizní zprávy nedíval. Byl jsem ponořený do čtení, když mě vyrušili moji dva mladší bratři, s nimiž jsem sdílel pokoj. Přiběhli za mnou od televize, aby mě informovali o tom, co se právě dozvěděli: „Honzo, Honzo! Zastřelil se Kurt Cobain!“ Vsadil bych se, že jsem měl zapnutý kazeťák, ale určitě nehrála Nirvana – tu jsem si pustil až pod dojmem tragické události. Bylo mi tehdy necelých šestnáct a sebevražda mého tehdejšího hudebního idolu mě silně zasáhla. A dočasně dokázala zahnat pochybnosti, které na mě v souvislosti s humbukem kolem Nirvany čím dál častěji dorážely.
Už si nevzpomínám, jestli jsem píseň Smells Like Teen Spirit poprvé slyšel už v roce 1991, kdy vyšlo album Nevermind, nebo až následující rok, když se stala celosvětovou senzací a mohli jste ji slyšet z rádia, televize i na obskurní diskotéce v jihočeském maloměstě. Druhá varianta je pravděpodobnější. Svým způsobem mi tahle skladba změnila život. Když …
