Se sbíráním hmyzu jsem začal asi v roce 1980. Bylo mi deset nebo jedenáct, když jsem při třídění školního sběru papíru narazil na útlou knížku s názvem Nejkrásnější brouci tropů (Mareš, Lapáček) ve známé edici Živou přírodou, kde vycházely knihy o zvířatech, rostlinách, drahokamech a polodrahokamech, doprovázené vzrušujícími pestrobarevnými fotografiemi z terénu i černobílými kresbami, které bylo možné zkoumat bez nejmenšího podráždění. Ta publikace změnila můj život a stala se mým dobrým přítelem navždy. Nejvíce mě tenkrát zaujaly kapitoly o velkých a největších tesařících světa a jejich složitém a překvapivém objevování, plném brutálně zavražděných sběratelů; o tajemné, morfologicky jedinečné mormolyci (Mormolyce phyllodes), jež svůj supersilný jed stříká tak přesně, že dovede trvale oslepit žirafí mládě nebo lidské dítě spící v kočárku, a tak daleko, že zasáhne hada vzdáleného půl kilometru; a o afrických goliáších, velkých a chlupatých jako pořádné broskve, …
Tento článek si přečtou pouze předplatitelé
Předplaťte si Ádvojku
Přihlášení
Kupte si A2 v elektronické podobě
