V posledních týdnech a měsících slýcháme z úst Emmanuela Macrona poměrně radikální návrhy řešení války na Ukrajině. Nejinak tomu bylo při jeho návštěvě v Praze, kde 5. března promluvil v prostorách Francouzského lycea k místní francouzské komunitě. Jak popisuje deník Le Monde, Macron se hned v úvodu rozhodl upozornit své evropské spojence, že není žádoucí chovat se vůči „nezastavitelnému“ Rusku zbaběle. „Pokud budeme každý den upozorňovat na své limity, rozhodně tím pana Putina nezastrašíme,“ pustil se francouzský prezident do svých spojenců. Macronova slova deník podtrhuje citací Petra Pavla, který říká, že „bude-li to skutečně nutné, budou vojska NATO trvale přítomná na území Ukrajiny“. Přes zjevnou neshodu nejen v rámci Evropské unie, ale například i s americkými protějšky Macron pokračuje v hypotézách a návrzích řešení. Například nákup munice v zemích mimo Evropskou unii by znamenal rychlejší přísun vojenského materiálu na Ukrajinu, což podpořil český prezident i premiér. Macron ovšem nespecifikoval, nakolik by se Francie měla na tomto návrhu finančně podílet.
Česká republika rezonovala ve francouzských médiích i v souvislosti s knihou À la solde de Moscou (Koupeni Moskvou), kterou publikoval novinář Vincent Jauvert v nakladatelství Seuil. Jak uvádí deník Libération z 22. února, jedná se o první větší sondu do fungování tajných služeb režimů sovětského typu. „Archiv bezpečnostních složek sídlící v Praze je vůbec prvním svého typu, který odtajnil většinu dokumentů z druhé poloviny minulého století. Jauvert se dostal k unikátním svědectvím a materiálům, které mu umožnily odhalit spolupráci celé řady osobností francouzského mediálního, ale i politického světa s československou tajnou službou. Byli mezi nimi například významný publicista Jean Clémentin, vysoce postavený policejní důstojník Gérard Leconte, prominentní novinář a bývalý hrdina odboje Albert-Paul Lentin nebo Gérard Carreyrou, bývalý blízký spolupracovník prezidenta Mitterranda,“ uvádí Libération.
Francouzská politická scéna se chystá na evropské volby. Dne 14. března proběhla první veřejná debata lídrů kandidátek relevantních stran. V textu z následujícího dne ji hodnotí deník Nouvel Observateur (L’Obs). „Debata, která se měla dotknout zemědělství, migrace nebo války na Ukrajině, by se dala rozdělit na dva tematické a hodnotové bloky. Jeden téměř nekriticky proevropský, reprezentovaný kandidátkou vládní strany Valérie Hayer, zelenou Marie Toussaint a socialistou Raphaëlem Glucksmannem. A na kritický, mnohdy až skeptický, do nějž lze počítat vycházející hvězdu Francouzské komunistické strany Léona Deffontainese, který své rodné město Amiens označuje za oběť masivní deindustrializace a Evropu vidí jako bojiště sociální války. Následuje ho kandidátka hnutí Nepoddajná Francie Manon Aubry. Dřívější stoupenci tzv. frexitu z Národního shromáždění, jež ve volbách povede úřadující europoslanec Thierry Mariani, jsou dnes spíše umírnění kritici, kteří chtějí Unii měnit, ale nikoli ničit,“ shrnuje L’Obs.
Film Anatomie pádu režisérky Justine Triet získal Oscara za nejlepší původní scénář. Režisérka v rozhovoru pro francouzskou rozhlasovou stanici France Info: Culture z 16. března rozebírá různé pohledy na hlavní postavu Sandru. „Jestli je skutečně vinna, se dozvíte za deset let, do té doby budu porovnávat a pozorovat, jaké emoce v kom vyvolává. Jak s filmem cestuji, mám srovnání a například ve Francii je publikem jednoznačně brána jako nevinná, zatímco třeba ve Spojených státech se veřejnost přiklání k variantě opačné.“ Podle Triet je postava Sandry velmi feministická, aniž by to musela deklarovat. To ale velmi dráždí mužské publikum ve Španělsku. „Tam za mnou chodili a říkali, jak je nesnesitelná,“ glosuje s úsměvem režisérka.