Dauphin 2023, 303 s.
Etnolog a spisovatel Tomáš Boukal si ve své nové knize Po stopách lidojeda vytyčil smělý úkol: prozkoumat archaické kořeny lidské kultury prostřednictvím mýtů a vyprávění původních obyvatel dálných krajin Sibiře a Severní Ameriky, ale i příbuzných příběhů z Evropy. Pracuje s různými zdroji od nedávných genetických a antropologických výzkumů až po bohatou primární i sekundární literaturu a používá i vlastní terénní poznatky. To, že původní obyvatelé Severní Ameriky přišli z Asie přes Beringovu úžinu, už dnes není žádná šokující informace, pozoruhodné je ovšem srovnání příběhů tradovaných přírodními národy na obou kontinentech a nalézání motivů, jejichž podobnost není náhodná. Pomocí základních mýtů společných etnikům severní polokoule se Boukal snaží zrekonstruovat jejich původ, stáří i způsob šíření. Jak je u autora zvykem, text se dobře čte v místech, kde reprodukuje a vykládá vlastní zkušenosti z terénu a v tomto případě zároveň zprostředkovává specifickým způsobem vyprávěné lidové příběhy. Interpretativní pasáže jsou poněkud suchopárnější, ovšem to lze u odborné publikace čekat. Nedozvíme se jen o šíření a vývoji mýtů o lidojedovi, ale také o různých domorodých tricksterech, tvorech, kteří stvořili pevninu, původně bílých krkavcích, nadpřirozených bytostech, monstrech, čertech a jiné havěti. Boukal čtenáře už poněkolikáté zavádí na zanikající okraj naší civilizace a opět dokumentuje jinakost magického světa, který mizí s posledními šamany a uctívači přírody.