V mojí intimitě nic nehledejte

Zápisky z roku 2009

Tenkrát jsem se zajímala o spoustu věcí a na svět se usmívala, ale postava mi to vždycky kazila. Jednou mě napadlo: mohla bych si strčit prst do krku a vyzvracet se. Zkusila jsem to, a opravdu to šlo. Byla jsem nadšená. Od té doby jsem to dělala skoro po každém jídle. Ve školní jídelně jsem snědla oběd a šla ho vyzvracet. Říkala jsem si, že jednodušší by bylo nejíst, ale problém byl v tom, že jsem jedla moc ráda a jídlo mi chutnalo. Zvracení mi přinášelo úžasnej pocit: ostatní se najedli a jídlo se jim uložilo, zatímco já si ho jenom na chvíli půjčila. Vůbec mě netrápilo, že je to plýtvání, a fakt, že časté zvracení je nezdravé, jsem si prostě nepřipustila.

 

Později mi přišlo zbytečný, abych pořád zvracela, a tak jsem přestala jíst. Bylo to rychlý. Sice jsem věděla, že kila jdou dolů, ale žádnej rozdíl jsem na sobě neviděla. Připadala jsem si hubená, až když jsem měla pod 37 kg. Mojí kamarádce se to líbilo, možná tak chtěla taky vypadat. Sama doteď nevím, jestli jsem v hubnutí chtěla pokračovat, ale spíš asi jo.

 

Když mi sdělili diagnózu, začala jsem se smát. Přišlo mi absurdní, že bych měla jít do nemocnice. Myslela jsem si, že se na mě domluvili a dělají si srandu. Než mě přijali, shodila jsem další kila. Tenkrát jsem už možná věděla, že takhle to dál nejde. Nemocnici jsem brala jako záchytnej bod a dokonce jsem se tam těšila. Do poslední chvíle jsem nevěřila, že mě tam opravdu dají. Měla jsem krásně plochý břicho, ale kdykoliv jsem se napila, trochu se nafouklo, a proto jsem nechtěla pít. V žaludku jsem nic nesnesla, jak jsem ho měla scvrklej. Ani ty tři kousky mandarinky, co jsem za den snědla.

 

 

Zápisky z Motola 2008

Všichni říkají, že vypadám zdravě a že předtím jsem vypadala nemocně a že přece nechci vypadat nemocně atd. Jenomže nikdo nepochopil jednu věc: že já prostě chci vypadat nemocně. Představa, že bych vypadala zdravě, je mi odporná. Červený baculatý tvářičky, všude špeky, bejt celá zakulacená – to má bejt zdravej vzhled? Možná, že bych neměla mluvit o postavě. Ale o čem se tady dá bavit, když pořád myslíme na jídlo?

 

Sama od sebe se určitě nenajím. A celej život mě hlídat nemůžou. Až budu dospělá, asi budu pořád hubnout. Nikdy nechci mít ženský tvary, velký boky a zadek. To fakt nikdy.

 

Bejt hubená a spokojená, nebo bejt tlustá a nešťastná? Když nebudu hubnout, budu šťastná? Myslím, že ne. Když jsem hubla, byla jsem sice uzavřená a protivná, ale nemohlo to bejt tak strašný. Byla jsem jako v bublině – a teď jsem taková bublina v bublině.

 

Je kolem mě tolik lidí, ale připadám si tak sama.

 

 

Dopísky

Co kluci? =D Sry. Jsem zvědavej já vim =D

=) To nevadí… no tak třeba teď žádnýho nemám =) a můžu se zeptat kolik ty jsi měl holek? Já jsem taky hrozně zvědavá =)

Jejda =D No já měl holek hrozně moc! Jako fakt že hafec moc =D Kolik si ty měla kluků? A jak to že nemáš kluka?

No… to nevím jak to… a dohromady jsem měla dva =D

Já jich měl moc! To bylo „2 dny sem chodil s jednou holkou pak kopky a druhej den zas někdo novej“ =)

Aha =) Tak to jo… takže jsi spíš „sukničkář“? =D

Ne sukničkář ale přímo „děvkař“ =D Ale to se změnilo ;o)

Aha… to se změnilo až tady jo?

Ne to ne to už dřív. Nvm. Teď sem rád že sem sám! Nemám rád moc velký upínání k někomu.

Aha =D My jsme na oddělení anorektičky jenom dvě, pak 2 pokusy o sebevraždu, 2 holky po detoxu, jeden hyperaktivní kluk a pak holka co pije šampóny a odlakovače :D

Cože, ta je přehnaná xD A jak dlouho tu ještě budeš?

Nevim =/ Podle toho jak rychle přiberu, já nejdřív přibrala a teď zase hubnu

Tak to je na píču co? Nezávidim =(

To jo… A ty?

Max. 14 dní

To se máš. Myslíš, že ti tady pomáhaj?

Jo trošku! Aspoň tu mám plno času se nad sebou zamyslet =D

Jo, to je pravda… máš nějaký zvířata ještě kromě těch křečků? =)

=D Jo, psa a papouška (to je moje štěstí!)

A proč zrovna ten papoušek je tvoje štěstí? =)

Já nvm. Papoušci se mi vždycky líbili měl sem jednoho byl super ochočenej ale před měsícem mi chcípl tak sem si koupil novýho!

 

 

Zápisky 2009–2011

A dost! Přestávám bejt tou malou naivní holčičkou, už mě to nebaví. Nechci bejt malá, chci konečně vypadat dospěle a i se tak chovat.

 

Dneska jsem byla venku a bavila kámoše historkama z „blázince“. Vzácná chvíle, kdy jsem středem pozornosti… Jsem smutná, protože se neumím uvolnit, odvázat a povídat si o čemkoliv. Vlastně nikdy nevím, o čem bysme měli mluvit nebo co, kdy a jak říct.

 

Zase jsme si koupili hulení a šli si sednout na hřiště. Fakt super stav, bezstarostnej, lítám… Nechci to zakřiknout! Ale mám úžasnej život. Svět je tak krásnej a nevyzpytatelnej… Miluju to tady. A mám hlad :)

 

Jsem šťastná, ale unavená. Teď už to snad bude ten novej začátek. Je to teprve pár tejdnů, co mě pustili… Chci jen spát… Žiju teď svýma snama.

 

Asi za sedm hodin mám bejt fit, krásná, čilá a milá na ostatní, plná chuti se seznamovat v nový škole. Místo toho jenom brečím. Popsala bych to takhle: hráz mejch nahromaděnejch nálad se protrhla a všechno vyplavalo na povrch.

 

Je to jako u známůstek z internetu. Do ko­mentářů napiš sladký řečičky, hlavně nezapomeň napsat: „MTR zlato :–*“ a na nástěnku přidej další kýčovitej obrázek s úžasným citátem jako třeba: „Vážím si tě! Jsem rád, že jsme se poznali.“ I když jsme se potkali nedávno.

 

V mojí intimitě nic nehledejte. Nic tam nenajdete!

 

Shrňme to: vůbec jsme si na tom zasranym Kladně neměli co říct. No a jak jsme čekali na D., až konečně přijde, tak jsme se nudili a on mi čas od času (i když asi ze srandy) řekl: „Čubko! Bitch!“ Urážel moje vlasy, vzhled, prostě co šlo… Zneužívá toho, že ho mám ráda.

 

(pauza na jídlo)

 

„Láska je povznášející pocit, když vidíš ztělesnění krásy kráčet přímo k tobě.“ Močové cesty je křehká nemoc, musí se hýčkat. A na nemoci krku je dobrý se co nejvíc uklidnit.

 

Můžeme být krásné, milé, zářící, ale ostatní na nás stejně vidí, co chtěj…

 

čtyři B:

beznaděj

bezmoc

bezradnost

bezcennost

 

Neříkej mi, co sis musel protrpět. Nelituj sám sebe, protože se to dá snést jen párkrát, a někdy ani jednou. Nemůžu vnímat všechny ty bolístky. Sama bojuju s vlastní sebelítostí. Nebo víš co, zapomeň na to. Říkej mi, co chceš…

 

psilosa (ztráta vlasů, řas)

amenorea (nepřítomnost menstruace)

komorbidita (kombinace nemocí)

 

Tohle jsme my, náš svět, náš život. Dokážeme si užít každou chvíli, ať už sedíme, kecáme, kouříme, schýzujeme, sháníme, nevnímáme nebo nestíháme… A já tenhle život miluju. Celej náš svět se vejde do pár vteřin oblíbený písničky…

 

MTMR =*

 

Sedím a nedokážu se zvednout.

 

KOUPIT:

tuš, tempery

tornádo

herkules

tužidlo na vlasy objem

tampony

make­-up

ponožku na mobil

 

Zvracíš, hlava ti praská, žaludek pomalu tráví sám sebe. Aniž si to uvědomuješ, tvoje největší touha je vystoupit z těla, podívat se na něj zpovzdálí. Naposledy se ho dotknout špičkou nohy, odrazit se a cítit vůně, barvy a letět…

 

Milá Dívko!

Posílám dva takové zvláštní dotazy:

1. Mám trochu odstáté špičky uší a máma mi řekla, že kdybych chodila spát s látkovou čelenkou na hlavě, možná by to pomohlo. Je to pravda?

2. Nemůžou se mi zdeformovat prsa, když pořád spím na břiše? Prsa mi nejspíš ještě pořád rostou.

3. Je pravda, že po první menstruaci už přestanou růst prsa, nohy a celkově všechno?

 

Mami, vážím si toho, že nám vaříš!

 

Můj žaludek skoro spatřil světlo světa, když jsem si po devátý za pět minut strkala prsty do krku. Prostě miluju, jak se mi po tom točí hlava, vidím černý mžitky a hučí mi v uších.

 

Ahoj, jsem Majda a každý druhý jídlo vybleju.

 

Vidím, že moje postava je v pohodě a že se ostatním líbí. Jeden kluk mi před klubem říkal, že vypadám jako z tý reklamy na vložku (ano, řekl jednotné číslo): z boku neviditelná. Ale já stejně musím hubnout a nevím proč. Nemám teď blízko nikoho, kdo by mi pomohl. Co tomu řekne maminka?

 

Jak směšný jsou všechny ty světýlka, pomalý trsání, vykousávání, barevný oblečky… A ta holka, která minutu čuměla do mobilu, protože si něco přála, když bylo 23:23, jsem byla já.

 

Pro její smutek není žádná příručka. Nevygooglí se to.

Abych měla radost, bohatě mi stačil jeden nebo dva lajky.

 

Z koně jsem spadla chvíli po tom, co jsem byla poprvý na akci na Kladně a líbala se s klukem, kterýho jsem tam potkala. Zatáhl mě pak na schodiště u nich v baráku a chtěl něco víc. Odmítla jsem a měla velký štěstí, že mě k ničemu nenutil. Myslela jsem si, že o mě má upřímnej zájem. Pak mi napsal sms, že se omlouvá, ale že má holku. A já byla sama v nemocnici, jen se svejma pocitama.

 

Jsme na výletě. Oba se potřebujeme někam posunout a mít na to klid. Kdoví? A pak si budeme vyprávět, co jsme zažili!

 

On: „Jsi blonďatá trumpeta a kudrnatej syslík.“

Povídej. Miluju tě a moc chci, abys mluvil.

Mluv o tom, co chceš říct.

 

V týhle tramvaji to hrozně hezky voní. Je tak nádherný, když ptáci zpívaj. A on žárlí, když se na mě někdo lepí. A musím respektovat, že si taky dal čáru a trapně vrže zubama. A už jen 63, 59, 57 znaků. Nevadí :)

 

Doufám, že to zase bude dobrý. Vzduch mi to šeptá. Vlastně jsem nikdy nebyla tak šťastná. Třeba jsou všichni taky takhle šťastný, jenom si to chtěj nechat pro sebe.

 

Příběh neskončil

Je listopad 2022, je mi 29 let, jsem doma. Googlím Kendall Jenner, jak dneska vypadá. To proto, že na mě na YouTube vyskočilo video o tom, že si nechala udělat botox a vypadá starší, než je.

 

Neustále se kontroluju, bojím se.

Můj range byl značnej, vlastně jsem měla (kromě dětství ofc) 35–75 kg. Wow.

 

Ok, takže jak to bylo dál:

Začala jsem randit někdy v 16.

 

Střih:

>be me

>je rok 2021

>doba tuhýho covidu

>chodim s mym osmym klukem

>je lockdown, nikam se nesmí a všechno probíhá z domova

>škola, práce, srazy, jídlo… všechno doma a s minimem pohybu

>mám toho hodně, poslední rok školy, před diplomkou, a prostě dál jím tak, jak jsem zvyklá. Při týhle zátěži bych to ani jinak nezvládla

>mám nejvíc kilo, co jsem kdy v životě měla

>je mi to jedno. Nebo spíš: vím o tom, občas mě to štve, ale akceptuju to a mám se ráda

>mýmu tehdejšímu klukovi to nevadí, rozhodně to tak nevypadá

>pak se něco stane

>rozcházíme se

>přes léto zhubnu 15 kg

>všichni mi říkaj, jak mi to sluší

>říkám, že to není dobrý, že jsem fakt nešťastná

>ale skoro to vypadá, jako by to nikdo neslyšel, a jediným měřítkem je, že vypadám líp

>nehubla jsem do podváhy, nešlo to, resp. šlo by to, ale byla by to už moc velká oběť a nebyla bych schopná si udržet práci

>to mě zachránilo

>pokud člověk nemá podváhu, proč se mu nevěří, že to není ok?

 

>jé, ty jsi zhubla?

>teď ti to moc sluší

>wtf

>říkám, že nejím z toho, jak jsem nešťastná

>stejně mám pocit, že mě všichni mají víc rádi, když jsem zase štíhlá

>ale měla bych bejt víc

>aby to bylo jako výrazný

>víc

>VÍC

 

Jinej příběh:

>analogová fotka z roku 2016

>na fotce jsem u moře s rodinou

>konečně se cítím dobře po letech zdravotních potíží

>kluk, se kterým začínám chodit, u mě na tu fotku narazí

>takhle jsi vypadala, jo? To by ses mi asi nelíbila…

>oh shit

>tak to je v píči

>vždyť jsem tenkrát byla šťastná, chodila jsem cvičit do Železný koule, a proto jsem měla víc hlad. To je v pohodě, ne?

>ok, tak asi ne

>fail

>teď mám jasně nastavený mantinely a bojím se přibrat

>musím si udělat rezervu, abych kdyžtak mohla přibrat, a pořád se mu líbila

>zhubnu 5 kg

>furt si myslím, že je to málo

>sakra, nejde to víc

>mám hodně práce, bez jídla bych to ne­zvládla

 

Na TikToku prej nejde big lips filter (jakoby botox). Ne že bych to chtěla používat btw, ale je vlastně divný, že na instagramu to furt jde.

 

Vzpomněla jsem si na taneční terapii v Motole, všechny jsme tam tančily jak vzteklý. Ty vyhublý dívčí tělíčka… A moc nás to bavilo. Mohly jsme si přinést i vlastní CD. Jednou jsem přinesla Kate Bush a tancovaly jsme na Red Shoes, což je actually písnička o tancování. Kdyby to tak Kate Bush věděla!

 

Jak vypadá dívka? Jak má vypadat žena? A jak se to pozná?