Americký režisér Alexander Payne pokračuje ve zkoumání chybujících postav s neutěšeným osudem. Tragikomedii Zimní prázdniny, jež byla nominována na šest Oscarů, zasadil do období Vánoc ve Spojených státech počátku sedmdesátých let. Film nicméně charakterizují spíše trpké tóny než nostalgie.
Snímek Zimní prázdniny patří k nejméně kýčovitým vánočním filmům za poslední roky. Melancholický příběh o třech osamělých outsiderech umně mísí hořké chvíle s humorem, okamžiky naděje i – což je vůbec nejdůležitější – vzájemného pochopení. Pozvolně a nenuceně přitom proniká do nitra postav a poodhaluje malé i větší životní křivdy, které si v sobě komplikovaní hrdinové nesou.
Nepřekonatelná samota Vánoc
Režisér Alexander Payne má pro lidi s neutěšeným životním osudem slabost. Od své prvotiny Občanka Ruth (Citizen Ruth, 1996) po snímky Nebraska (2013) či Zmenšování (Downsizing, 2017) se zabývá hrdiny, kteří zjišťují, že jim život nedal, co od něho očekávali, nebo nerozumějí nespravedlnosti okolního světa. Novinka vyprávějící o hrstce studentů, kteří se na Vánoce roku 1970 nevracejí ke svým rodinám a zůstávají ve školním kampusu s nepočetným – a podobně osamělým – personálem, rozšiřuje řady Payneových zatrpklých, protivných, v jádru však hlavně …
