Argo 2023, 621 s.
Rozsáhlý román teologa a duchovního husitské církve Martina Chadimy (nar. 1970) trpí typickým nedostatkem prvotiny napsané odborníkem, znalcem doby, v níž se příběh odehrává. Chadima jako autor monografií o Janu Husovi a Jeronýmu Pražském se nejspíš cítil být povolán k tomu, aby napsal „román ze středověké Prahy“, zasazený do neuralgických roků 1419 a 1420, který je na obálce zcela neuváženě přirovnáván k Ecovu Jménu růže. Časoprostor příběhu je vykreslen vskutku barvitě a podrobně, čtenář si z něj dokáže udělat velmi konkrétní představu o tehdejším životě. To je ovšem jediná pozitivní věc, jinak je vyprávění Ondřeje z Ježova k neučtení. Je to dáno dějovými zvraty, které působí vykonstruovaně a nevěrohodně, i sáhodlouhými dialogy. Obojí má nejspíš fungovat jako autentifikační moment, neboť v turbulentní době se měnily strany a kabáty běžně a prezentované rozpravy mají charakter středověkých disputací. Obojí však jen nadouvá rozměr románu nejméně čtyřikrát a odrazuje i poučené a trpělivé čtenáře. Ony dialogy jsou navíc doslova obtěžkány nejrůznějšími symboly, znameními, viděními a proroctvími náboženského rázu, ovšem s nulovým vztahem k ději. Text, který začíná jako rozmarné vyprávění s lehce knižním jazykem, se velice záhy stává nesnesitelně rozvleklým. Kdepak detektivka, iniciace či mystifikace, jak jsme zvyklí u Eca, toto je pouhá beletrizace historiografických a teologických poznatků. Poněkud neohrabaně, ale výstižně to popsal čtenář s nickem pavel9989 na webu Databáze knih: „Tak tohle byl mor, to přečíst.“