Dějiny ani současnost Palestiny a Izraele nelze pochopit bez reflexe úlohy táborů zakládaných na tomto území. Právě tábor zde historicky fungoval jako vyjádření technologie moci i jako praxe odporu vůči ní. V čem se palestinské tábory podobají izraelským osadám a čím se od nich naopak zásadně liší?
Knihu teoretičky architektury a urbanismu Irit Katz The Common Camp: Architecture of Power and Resistance in Israel-Palestine (Společný tábor. Architektura moci a odporu v Izraeli a Palestině) lze číst několika způsoby. Je studií různých typů osad zakládaných na území dnešního Izraele a Palestiny od konce druhé světové války do současnosti a zároveň teoretickou prací, která ukazuje, jak klíčový může být „tábor“ pro moderní stát ohledně kontroly nad teritoriem i obyvatelstvem. Mimo to se autorka v knize vyrovnává s vlastní pozicí izraelsko-židovské výzkumnice požívající privilegia, jichž se nedostává Palestincům. V předmluvě Katz popisuje, že v dětství zažila, jak město Omer v jižním Izraeli expandovalo na úkor okolních beduínských komunit. Ačkoliv není tato osobní linka explicitně tematizována, hned první stránky dávají najevo, že pro autorku, podobně jako pro řadu dalších levicových izraelských výzkumníků a výzkumnic, je její práce spjata s osobní …