Na konci Grónska
Přeložila Michala Benešová
Absynt 2024, 224 s.
Ilona Wiśniewská je současná polská autorka literárních reportáží. Ve své první knize přeložené do češtiny se vydává do grónské oblasti Avanersuaq, kde se v několika osadách potkává s Inughuity, nejseverněji žijícími původními obyvateli. Dozvídáme se, že Grónsko trápí řada problémů, od úbytku obyvatel po stále teplejší klima, které mění způsob tamějšího života. Vyprávění místních odkrývá nejen osobní příběhy, ale také traumata přetrvávající v kolektivní paměti. Nucené vystěhování dvaceti sedmi rodin z vesnice Uummannaq kvůli vojenské základně USA nebo dánská koloniální rozpínavost dodnes zanechávají hlubokou stopu v životech obyvatel, kteří se ve srovnání s lidmi v Dánsku potýkají s výrazně horší životní úrovní. Ale ne vše vyznívá smutně. V knize o životě v ledové krajině se nám otevírá nový svět: tradice lovectví, která jde ruku v ruce s úctou ke zvířatům, prastaré rukodělné dovednosti výroby oděvů, jež se předávají z generace na generaci, a snaha žít v souladu s přírodou navzdory globalizovanému světu. Wiśniewská svým textem otevírá témata aktuální i pro obyvatele států, které nemají přímou koloniální zkušenost. Grónská krajina se nám může na první pohled jevit prázdná a depresivní, ale díky její tichosti v ní lze nalézt vnitřní klid. Při čtení knihy člověk zpomaluje – stejně jako Inughuité, kteří vědí, že jedině tak lze přečkat polární noc. Mihotání je vynikajícím příkladem citlivé reportáže, v níž autorka, jak sama píše, váží slova a omezuje přídavná jména.