Jak málo stačí k občanské válce i k fabulaci, předvádí ve svém druhém románu Tahle voda je naše pseudonymní autor A. Gravensteen. Příběh, v němž se rozhoří bizarní válečný konflikt mezi Dejvicemi a Bubenčí, zachycuje malicherné kořeny sporů i tragikomické motivace postav bojujících za vyšší pravdu.
Když osoba skrytá pod pseudonymem A. Gravensteen vstoupila románem Pohyby ledu (2019) na českou literární scénu, rozplývala se kritika uznáním, ne-li přímo nadšením. Nyní se autor (soudě podle rozmlžené, ale patrně mužské siluety na zadní předsádce), který mezitím publikoval povídku v antologii Motýlí kniha (2020), vrací s prózou Tahle voda je naše.
Válečné panoptikum
V druhém románu se Gravensteen znovu noří do alternativního fikčního světa, ale tentokrát se obejde bez inspirace tajemným a čtenářsky atraktivním Grónskem. Na začátku příběhu dojde k havárii pražského vodovodu, kterou se dlouho nedaří opravit. Proto jsou v postižených oblastech, jež spadají do čtvrtí Dejvice a Bubeneč, nasazeny cisterny s pitnou vodou. Záhy ovšem obyvatelé obou sousedících okrsků začnou „svoji“ vodu v cisternách bránit a nedovolí ji čerpat občanům vedlejší čtvrti. Právě voda se stane impulsem k vyhlášení války mezi oběma čtvrtěmi. …
