CD, Partisan Records 2024
Představte si fúzi r’n’b, rapu, popu a metalu – a tyto elementy propojené hutnou elektronikou plnou dunivých beatů. Právě tak zní singl High Beams projektu Body Meat, za nímž se skrývá newyorský hudebník a zpěvák Chris Taylor. Jeho debutové album začíná instrumentálkou A Tone in the Dark, která by mohla doprovázet záběry z kosmické lodi, ale také fungovat jako předehra k velkolepé akční scéně. Z ponurého ambientu se postupně vynořují smyčce, které skladbě dodávají trochu optimističtější náladu a zároveň vyvolávají dojem velkolepé scenerie. Atmosféru okamžitě rozbije love song The Mad Hatter. Ten začíná ruchy, které znějí, jako by byly pořízeny někde na stadionu, pak už mu ale dominuje nejrůznější kvákání a pípání přehlušované zvukovými stěnami. Track Crystalize se rozjíždí poměrně chaoticky, po chvíli ho ale usměrní popový zpěv, doplněný hravě seskládanými zvuky a temnými beaty. Nálada skladby se ale několikrát promění: občas tepe v rytmu diska a hlas prochází různými deformacemi – mění se jako odlesky světla na ploškách krystalu. V úvodu téměř radostné skladby se znepokojivým názvem Demons zaslechneme kroky v křupajícím sněhu – i v průběhu této písně se rytmus několikrát změní, stejně jako kolísá důraz i košatost samplů, často evokujících dobu osmibitových herních přístrojů. Nejstabilnější tempo si drží skladba Electrische se svým tuc-tuc rytmem a popovým vokálem protaženým vokodérem. Album Starchris je zvukově bohaté, plné rytmických překvapení a díky textům a zpěvu i naléhavé. Pro mě rozhodně jeden z objevů loňského roku.