Pche – že nějaká náctiletá kopačka nahradila o generaci starší kopačku, která se ke konci kariéry uvolila, že půjde za astronomickou částku pozvednout no name klub v některém z ropných emirátů? Koho tyhle storky ještě zajímají? Ve Velké Británii se zrodil nový hrdina z masa, kostí a tuku. Tedy někdo, s nímž se běžný člověk, nedisponující ani obřími plícemi, ani osvalenýma nohama, může snadno identifikovat. Národním miláčkem se stal Luke Littler alias The Nuke, čerstvý mistr světa v tom zdánlivě nejméně sexy sportu – v šipkách.
Pokud tuto volnočasovou aktivitu, při níž se vedle počtu vhozených bodů do terče počítají také pinty vypitého piva, alespoň okrajově sledujete, tak jste o něm už nejspíš slyšeli. Na konci minulého roku ve finálovém zápase soutěže Players Championship Finals sice podlehl krajanovi Cold Hand Lukeovi, ale na začátku ledna se mu podařilo rozdrtit nizozemského Mighty Mikea a kromě trofeje pro mistra světa si domů odnesl půl milionu liber. To je celkem slušné kapesné pro kluka, který na konci měsíce oslaví plnoletost. Obě klání k obrazovkám přilákala přes tři miliony britských diváků. Vyšší sledovanost má ve Velké Británii jen fotbal.
Jak to, že tolik lidí baví sledovat dva chlápky, kteří se trefují kovovými tyčkami s letkou do terče s přesností, za jakou by se nemusel stydět ani finský odstřelovač Simo Häyhä? Ač se to nezdá, šipkový turnaj je obří show – něco mezi kulečníkem a wrestlingem: nabušené nástupy, roztleskávačky, hráči, kteří se špičkují, ale na konci si padnou do náruče. A nepřekvapivě za velkolepou zábavou stojí i chlast. Utkání se odehrávají v halách, kam se vejdou nižší tisíce diváků. Ti sedí u podlouhlých stolů, klopí do sebe pivka a zpívají národní šlágry, jako je Don’t Look Back in Anger od Oasis nebo Angels od Robbieho Williamse. Bez ohledu na to, komu ten večer fandí, se drží kolem ramen a s opileckou slzou v oku jedou: „’Cos you ain’t ever gonna burn my heart out…“ Krásný!