Přeložila Sára Rodová
Odeon 2024, 125 s.
Jak napovídá název nové knihy italského spisovatele Paola Cognettiho, děj se neodehrává na sluncem zalitých horách jako v jeho předchozích prózách, ale v podhůří. A poprvé chybějí autobiografické motivy: nenajdeme tu muže ve středním věku utíkajícího z velkoměsta do hor hledat ztracenou rovnováhu. Z různých perspektiv sledujeme životní peripetie tří osob a dvou psů, ale také osud lesů pod horským masivem Monte Rosa, přičemž některé postavy i reálie už známe z předchozí knihy Vlčí štěstí. Vyprávění nás zavádí do doby, kdy Fontana Fredda ještě nebylo lyžařské středisko, ale už se připravoval jeho projekt, kvůli němuž měly být obětovány staré lesy. V okolí řádí zabiják psů, hlavní hrdinka čeká dítě s policistou z lesní stráže, který se snaží vypořádat s náklonností k alkoholu i se svým divokým bratrem, jenž přijel z Kanady kvůli dědictví po jejich otci. Jako své inspirační zdroje Cognetti v nezvykle mnohomluvné „poznámce autora“ uvádí album Nebraska od Bruce Springsteena, filmy noir, díla Raymonda Carvera a Flannery O’Connorové a v poslední kapitole Bitva stromů aktualizuje stejnojmennou báseň ze 6. století od velšského barda Taliesina. V ní vrcholí ekologická linie knihy, potažmo celého autorova díla, kritizující drancování přírody (na její úkor vznikají sjezdovky a opulentní horská centra, vykácené dřevo se posílá do Číny, říčku stékající do údolí otravují neznámé jedy) a odpojení člověka od jeho kořenů. Celou zápletku shrnuje povzdech jedné z postav v závěru knihy: „Jestli je na týhle zemi nějaký zlo, můžeme za něj jenom my.“