Host 2024, 335 s.
Kniha Petry Klabouchové Ignis fatuus se přiznaně veze na sílící vlně karikovského hororu. Román pojednává o fenoménu útočících ohnivých světýlek v okolí říčky Křemelné, o jehož existenci lze najít doklady v šumavské lidové slovesnosti. Děj se odehrává v době normalizace a autorka adaptuje moderní legendu, podle níž se tento podivný světelný úkaz vypravila zkoumat vědecká výprava. Příběh vyprávěný bioložkou Květou má podobnou strukturu jako Karikova Trhlina: skupinka lidí se vydává na odlehlé místo, v jehož okolí se dějí podivné věci. Tentokrát se jedná o uzavřené příhraniční pásmo. Vědci se mezi sebou znají pouze krycími jmény, protože celou akci organizuje ministerstvo vnitra, respektive StB, a součástí skupiny je i armádní psovod, který skupinu hlídá, protože státní hranice je příliš blízko. Členové výpravy si s sebou přinášejí svá osobní traumata, která se jim zjevují v neproniknutelné šumavské mlze. Příběh začíná docela slibně, záhy ho však autorka zabíjí tím, že mezi jednotlivé kapitoly vkládá části vyšetřovací spisu. Problém je, že text spíše než strohý policejní dokument připomíná zápisky zmateného badatele. Navíc se zde probírá změť témat od Keltů přes vysídlené Němce a vraha Roubala až po Ďatlovovu výpravu. Autorka tak vytvořila guláš všemožných pověstí, legend, báchorek a spekulací, v nichž se čtenář ztrácí jako v šumavské mlze. Kdyby se Klabouchová držela jednoho tématu a uvěřitelněji pracovala s dobovými reáliemi, mohl vzniknout docela dobrý horor. Takhle ale jde jen o zmatenou napodobeninu parazitující na módním žánru.