Jakkoli o tom minimálně zpočátku nepokrytě snil, literárního věhlasu, který po věčnost přetrvá, Jindřich Snížek (1891–1963) nikdy nedosáhl, ba se mu ani nepřiblížil. Poděbradský rodák, radvanický učitel, posázavský pytlák a nakonec produktivní sepisovatel populárního čtiva nejrůznějších žánrů i podob za sebou zanechal rozsáhlé prozaické dílo, které se nečte a o kterém se neučí, přesto ale zasluhuje naši pozornost. Jedna z prvních oborových maxim, které vám při studiu bohemistiky začnou hned v prvním ročníku v prosemináři vtloukat do hlavy, je, že věnovat se pěkně po pozitivisticku autorské biografii a pokoušet se ve spisovatelově díle zahlédnout její odrazy představuje v literárněvědných kruzích faux pas ne nepodobné hlasité flatulenci. Nepřipravujeme se ale tímto mordem autora, který nám předepisují dobré oborové mravy, o něco hluboce lidského? Třeba o mord hajného?
Romány Jindřicha Snížka se čtou těžko: melodramaticky patetická vyprávění, ve …
