Kyberpunková fascinace japonskou popkulturou a technologickým futurismem pomalu odeznívá – a spolu s ní i jedna kapitola kulturních dějin. Dnes se Japonsko potýká se stárnutím populace a nedostatkem péče, ale jeho vztah k technologiím, který se od toho západního značně liší, může být poučný i dnes.
Robot Keparan v technologickém muzeu Miraikan v Tokiu. Foto Antonín Tesař
Chceme-li psát o Japonsku posledních zhruba sta let, dřív nebo později nutně narazíme na téma technologií. Jen máloco máme totiž se „zemí vycházejícího slunce“ tak silně spojené jako určitou hypermodernitu, která fascinovala zejména západní kulturu osmdesátých let. V současné době však tato vize, nejsilněji vtělená do děl kyberpunkového hnutí, začíná svým způsobem zastarávat, a to nejen v imaginaci Západu, ale i v Japonsku samotném.
K největším zážitkům z mé výpravy do Japonska na konci uplynulého roku patří výstava robotů v muzeu vědy a technologie Miraikan v Tokiu. Na velké přehlídce, jež mapuje, jak robotika ovlivňovala a nadále bude ovlivňovat lidskou civilizaci, mě oslovil displej popisující koncept „slabých robotů“ – jde o stroje, které mají záměrně nedokonalé funkce a design. Slabí roboti vesměs patří do kategorie asistenčních strojů, jejichž smyslem není zvýšení efektivity výrobních procesů, ale péče o lidské bytosti. Jejich předností …
