Osobnost středověké mystičky dodnes fascinuje: jedni její iluminace přirovnávají k dílům německého expresionismu, jiní ji interpretují z feministické perspektivy. Kromě toho inspiruje hudební tvůrce a tvůrkyně – po Johnu Zornovi a Jocelyn West například Kristin Hayter, Clarissu Connelly, Lauru Cannell nebo Petru Hermanovou.
V knize esejů Death by Landscape (Usmrceni krajinou, 2022), zabývající se neschopností lidstva čelit civilizačním pohromám a „neurózám“, se americká spisovatelka Elvia Wilk věnuje mimo jiné vztahu mezi traumatem, bolestí a jazykem a v této souvislosti zmiňuje příběh benediktinské abatyše, mystičky a léčitelky Hildegardy z Bingenu. Středověká světice od dětství – jak dokládá její dopis francouzskému teologovi Bernardu z Clairvaux – zažívala božská vidění, jež později popsala a vyobrazila v iluminovaném spise Scivias (Poznej cesty Páně, 1151; část vyšla v překladu Jakuba Demla pod názvem Cestyvěz, 1911) a v dalších dílech. Kromě toho zhudebňovala texty, jež prý její duši zpívali andělé. Z těchto skladeb se dochoval cyklus 77 církevních písní a alegorická zpěvohra o boji mezi ctností a hříchem.
Některá zjevení však měla k nebeským výšinám daleko. Děsivé výjevy beznohých žen, nepopsatelné temnoty nebo obřích červů, vzbuzující „nepředstavitelnou odpornost …
