Steampunk s antickými motivy

O japonských vlivech ve fantasy seriálu Arcane

Seriál Arcane patří k nejpozoruhodnějším videoherním adaptacím, ale také nejpůsobivějším fantasy poslední doby. Aktuální druhá řada zavádí diváky do ještě komplikovanějšího světa, zmítaného bojem o moc i roztříštěnými osobními vztahy. A opět se v animaci i vyprávění inspiruje japonskými anime.

Protagonistka Jinx je jednou z nejkomplikovanějších postav seriálu Arcane. Foto Netflix

Adaptování videoher do filmové nebo seriálové podoby dlouho působilo dojmem zakletého podniku. Výsledkem byly zpravidla průměrné nebo podprůměrné filmy, jako Lara Croft – Tomb Raider (2001), Princ z Persie: Písky času (Princ of Persia: The Sands of Time, 2010) nebo Assassin’s Creed (2016). K těm nejpamětihodnějším pokusům nakonec často patřily bizarní béčkové počiny, které postupem let získaly kultovní status, například Street Fighter: Poslední boj (Street Fighter, 1994) nebo Mortal Combat (1995). A ačkoli v posledních letech vznikly úspěšné videoherní blockbustery Ježek Sonic (Sonic the Hedgedog, 2020) nebo Super Mario Bros. ve filmu (The Super Mario Bros. Movie, 2023), jednalo se o dílka nemající větší ambice než pobavit celou rodinu. Teprve nedávno přišly seriály Last of Us (2023) nebo Fallout (2024), které dokázaly uspět u diváků i sklidit chválu kritiky. Ještě o dva roky dříve však vznikl Arcane – animovaný seriál, vycházející ze světa hry League of Legends, který je jednou z nejuhrančivějších a nejlepších videoherních adaptací vůbec. Přitom k tomu měl na první pohled daleko méně předpokladů než výše jmenovaná díla. Na sklonku loňského roku uvedl Netflix druhou, závěrečnou řadu, která tu první v mnoha směrech překonala.

 

Mimo dobro a zlo

League of Legends na rozdíl od her Fallout a Last of Us nemá příběh. Žánrově se řadí k hrám typu multiplayer online battle arena a hráč v ní ovládá vybraného šampiona s unikátními schopnostmi a spolu se svým týmem bojuje proti týmu nepřátelskému. Už z tohoto stručného popisu je zřejmé, že by bylo nejspíš velmi obtížné adaptovat tyto herní mechaniky do narativní fikce. Hra ovšem disponuje rozsáhlou mytologií a barvitou galerií hratelných charakterů – a právě na nich vystavělo francouzské animační studio Fortiche pod dohledem společnosti Riot Games dramaticky překvapivě funkční příběh.

Ve středu obou sérií Arcane stojí sestry Jinx, dlouhodobě jedna z nejpopulárnějších šampionek League of Legends, a Vi, které shodou náhod (ale stejně dobře by se dalo říct řízením osudu) stojí proti sobě. A v dalším plánu se rozehrává spor o ovládnutí takzvané magitechniky ve dvojměstí tvořeném bohatým a kultivovaným Piltoverem a chudým, divokým Zaunem. Seriál zůstává věrný komiksové stylizaci videohry, která připomene japonské anime. Animátoři z Fortiche přitom hýří nejen zářivými barvami, které by jistě potěšily Aldouse Huxleyho, ale také nápady. Právě díky nim nakonec i velmi rýpavý divák rád mávne rukou nad občasnou dramaturgickou rozhrkaností seriálu.

Steampunkové kulisy i animovaná akce jsou strhující, ale Arcane nestojí pouze na přitažlivosti atrakcí. Seriál je zážitkem také proto, že dokáže do opulentního vizuálního třeštění zabalit tradiční, až antické motivy – tragiku konfrontace osobních vztahů a nadosobních povinností nebo hybris idealismu, který podléhá pokušení moci. A podobně jako mnohá japonské anime své postavy buduje na premise, že jen málokdy je v bludišti různě motivovaných zájmů a souvislostí zcela jasné, kdo je padouch a kdo hrdina. Ani vzdáleně tu nejde o střet Dobra a Zla, ale lidí (a jiných myslících bytostí), kteří dělají někdy dobré, jindy špatné věci a občas je velmi těžké odlišit, která je která.

 

Tsunami anime

V posledních letech se vliv anime na západní produkci výrazně prohlubuje. Ještě na přelomu tisíciletí byla znalost japonských animovaných seriálů do značné míry doménou nadšenců, kteří si i na Západě říkali otaku. Někteří z diváků anime ale prostě jen oceňovali animované filmy a seriály pro dospělé. Ty v osmdesátých a devadesátých letech v západní audiovizi téměř nevznikaly, a po­kud ano, byla jejich „dospělost“ často velmi prostoduchá, postavená na násilí a sexu. V posledních letech se však, obzvlášť u nejmladší generace dospělých diváků, anime na Západě stalo mainstreamem, i díky obsáhlé produkci platforem jako Netflix. Vznikají animované seriály, které si v západním hávu vypůjčují některé prvky či témata anime, jako například Legenda jménem Vox Machina (The Legend of Vox Machina, 2022–2024), tak počiny, které jsou „západními anime“, jako Castlevania (2017–2021) nebo Modrooký samuraj (Blue Eyed Samurai, 2023).

Na rozdíl od mnoha anime sestávajících ze stovek zhruba dvacetiminutových epizod se Arcane omezuje na dvě série po devíti hodinových epizodách – a tvůrci se nechali slyšet, že další seriály ze světa League of Legends jsou sice v plánu, ale ke stejným hrdinkám se už vracet nebudou. Přesto dokáže Arcane vytvořit velmi komplexní, živoucí svět, a to i pro ty, kteří jsou herní předlohou nedotčeni. Do značné míry proto, že z něj divák vidí jen střípky.

Seriál pracuje podobným způsobem jako kdysi první Star Wars. Pionýrská filmová space opera dokázala jednou návštěvou baru v Mos Eisley ukázat, že za pouštní planetou Ta­­tooine existuje vesmír zaplněný rozličnými bytostmi, které sledují své vlastní, často nekalé úmysly. A zvládla to bez upovídaného vysvětlování a sáhodlouhých expozic, jakými jsou zahlceny některé z novějších projektů této franšízy. Podobné nakouknutí do baru je spíš příslibem než konstrukcí promyšleného světa, ale právě to podněcuje diváckou fantazii, která si nadšeně sama domýšlí nevyřčené a snad ani nepromyšlené reálie fikčního světa a díky tomu se nechává snáze unášet vyprávěním.

Arcane rozhodně není bezešvé dílo – občas budete přemýšlet, jestli jeho lakuny vycházejí z intence, selhání, nebo jsou pouze projevem toho, že se tvůrci nechali unést svými vizuálními nápady, podobně jako Mamoru Ošii v animovaném snímku Ghost in the Shell 2: Innocence (2004), navazujícím na slavný Ghost in the Shell z roku 1995. Ale v celku jim je rádi odpustíte.

 

V nejlepším přestat

Když tvůrci oznámili, že příběh Jinx a Vi nebude pokračovat, pravděpodobně tím zklamali řadu fanoušků, ve skutečnosti ale jde o velmi prozíravé rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že Arcane je typickým produktem narace poháněné postavami, jeho další řada by nejspíš nutně ústila v úmorné opakování, které je pro takto komponované příběhy bolestně příznačné. Jinx by znovu propadla šílenství a apetitu po destrukci a opět by se z toho kála, Vi a její milenka Caitlin by se znovu odcizily a zase sblížily, vědec Jayce by opět podlehl zápalu ze služby pokroku bez ohledu na důsledky…

Příběhu Piltoveru a Zaunu se uzavřel, je tedy prostor pro nová vyprávění z dalších měst a oblastí Runeterry. Vzhledem k technologické náročnosti si na další počin ze světa League of Legends nejspíš opět počkáme několik let, ale druhá série Arcane je rozhodně příslibem, že čekání může znovu stát za to.

Arcane. USA, 2021–2024, dvě řady, 18 epizod. Tvůrci Christian Linke, Alex Yee, režie Arnaud Delord, Pascal Charrue. Premiéra druhé řady 9. 11. 2024.