Čeněk Folk: Bez názvu, 2015
Ceny české filmové kritiky za loňský rok znají své nominace a jako každý rok se rozbíhá debata nad tím, co výběr filmů říká o filmařích a jejich kreativitě, co o kriticích a co o české společnosti. Nejlepším filmem roku 2024 se podle výběru hlasujících (přiznám se, že jsem jedním z nich) může stát jedno z trojice děl Amerikánka, Ještě nejsem, kým chci být a Vlny. Všechny tři snímky jsou v mnoha ohledech výjimečné.
Amerikánka Viktora Tauše svým rozmáchlým obrazovým gestem, které díky výtvarníkovi Janu Kadlecovi důrazně připomíná, že film je především fascinace obrazem, propadáním se do obrazového světa, který umožňuje vytržení a prožívání jiných já, včetně zjinačování toho, které tak samozřejmě považujeme za vlastní. V Amerikánce obrazy silně vibrují hudbou, potvrzujíce tak multimediálnost filmového obrazu, zvuk však hraje zevnitř, není nějakým okrášlením toho, co vidíme. Je to hudba obrazu. Amerikánka je film, který se nebojí hledat a být filmem.
Podobně s multimedialitou …
