Znáte lepší sportovní disciplínu než výmluvy reagující na dopingové nálezy? Já ne. Samozřejmě vyhrává ten, koho sice usvědčí z užití zakázané látky, ale trest je mu snížen na minimum díky nějakému absurdnímu vysvětlení. Do čela žebříčku se prodral italský tenista Jannik Sinner. Aktuální světová jednička září nejen na hřišti, ale i v zákulisí. Loni v březnu byl dvakrát pozitivně testován na anabolický steroid. Jak se mu do krve dostal? Jeho fyzioterapeut si prý postříkal prsty sprejem obsahujícím zmíněnou látku a ta se pak při masáži prostřednictvím drobné ranky na tenistově nevinném těle dostala do krevního oběhu. Taková smůla! Proč používá masér pro zlepšení výkonu svých prstů steroidy, ponechme stranou… Vedení světového tenisu naštěstí bylo shovívavé: Sinner přišel o pár bodů v žebříčku a trochu peněz, ale mohl dál hrát. Podobně úspěšný byl kdysi s vysvětlením dopingového nálezu španělský cyklista Alberto Contador: clenbuterol se mu dostal do těla v kontaminovaném steaku. Cyklisté se sice kvůli váze deset měsíců v roce živí jen špagetami, Contador nicméně přinesl cyklistické federaci účtenku z daného podniku a mohl pokračovat v závodění.
Hůř dopadla ruská krasobruslařka Kamila Valijeva, která ještě před vypoklonkováním Rusů ze světa sportu stihla získat olympijské zlato v Pekingu (už tehdy se však nad ní vznášely pochybnosti). Za vše mohl trimetazidin a její dědeček. Nejprve tvrdila, že dědečkův lék omylem pozřela, pak si ale vzpomněla, že se vlastně jen napila ze stejné sklenice, z níž on předtím tabletku zapíjel. Podle poslední verze měl dědeček své patnáctileté vnučce upéct narozeninový dort, přičemž mu pilulka spadla do těsta. Tohle už neprošlo, takže vyfasovala zákaz startu na čtyři roky. Ale už napřesrok se jakožto neutrální sportovkyně může zúčastnit olympiády v Itálii, a tak se možná dočkáme dalších zajímavých historek.