Spisovatelé, kteří vlastními knihami reagují na aktuální společenské problémy a ve svých veřejných vystoupeních neváhají komentovat politiku, mají ve Francii dlouhou tradici. Rozhněvanou generaci – a především její ženskou část – už tři dekády zastupuje hlas Virginie Despentes.
Když před více než třiceti lety vydala Virginie Despentes svou první knihu Baise-moi (Ošukej mě, 1994), bylo to malé literární zjevení. V momentě, kdy se literatura začala čím dál více stávat prodlouženou rukou akademie a univerzit, prorazila na scénu autorka, která zažila znásilnění, občas se živila prostitucí a psala recenze na pornografické filmy. Navíc chtěla mluvit o ženské sexualitě či přetrvávajícím útlaku ze strany mužů v rodině či v intimních vztazích. Současně šlo o jednu z mála tvůrkyň, které tehdy byly ochotné odhalit, s čím se musí potýkat ženy v kulturní sféře.
Francouzské literární prostředí zvláště v počátcích nevědělo, co si s Despentes a jejími tématy počít, což potvrzovaly i nálepky punkové či trash autorky. V archivních záběrech z devadesátých let je vidět, jak Despentes v televizních debatách vysvětluje, že píše, protože „má nevyřízené účty s mužskou touhou“. S pochopením se u ostatních (převážně mužských) diskutérů setkávala jen zřídka. …
