Režie Zuzana Piussi, ČR, SR, 2024, 78 min.
Premiéra v ČR 30. 1. 2025
Dokumentaristická tvorba Zuzany Piussi a Víta Janečka občas vyvolává otázku, zda je pro ně kinematografie tou nejlepší platformou. Jejich snímky, věnované vždy nějaké zásadní společenské otázce, neprojevují příliš velký zájem o nápadité užívání filmové řeči. Skoro jako by programově dávaly najevo, že jejich témata jsou tak důležitá a nosná, že nemají zapotřebí jakoukoli stylistickou ornamentaci. Ani v případě Pachové stopy, kterou Piussi režírovala a Janeček produkoval, se od svých zvyklostí příliš nevzdalují, přesto však výsledek působí o řád životněji než starší díla. Ne jako pouhá aktivistická deklamace, ale přesvědčivý film. Zpráva o problémech české justice zpočátku nabírá podobu hodnocení pochybné a snad trochu výstřední vyšetřovací metody. Hned několik českých občanů bylo uvězněno na dlouhé roky do kriminálu na základě „názoru“ policejního psa. Režisérce se však brzy daří odkrýt rigidní systém osobních zájmů, v němž několik neoprávněných odsouzení není něco, co by mělo narušit status quo. Hnacím motorem tu přitom není shora řízený útlak, ale jednoduše neochota konkrétní party lidí vzdát se své dávno neplatné expertízy. Pachová stopa pracuje s populárním dokumentaristickým formátem „králičích nor“, kdy zdánlivě marginální téma otevírá komplexní společenský problém. Nezaměnitelný hlas Zuzany Piussi je tu sugestivním průvodcem, funkčně umocňujícím rozhořčení nad nespravedlností.