Ilustrace Jolana Škachová
Pokud je hlavním tématem vaší vědecké práce oligarchie či plutokracie, představuje vývoj posledních týdnů jednoznačné žně. Tím výčet potenciálních pozitiv ovšem končí. Donald Trump ve svém druhém funkčním období realizuje mnohé z toho, o čem roky hovořil. V několika málo dnech vydal relativně velké množství exekutivních kroků (ke 4. únoru je jich evidováno 45), namátkou: „vyjasnění“ otázky genderové identity (odteď jsou jen dva gendery), ukončení programů DEI (diverzita, rovnost, integrace), vystoupení USA z WHO, zřízení Ministerstva pro efektivitu veřejné správy (DOGE), které vede Elon Musk, faktické zrušení politiky boje se změnou klimatu (odstoupením USA od Pařížské dohody). Co to vypovídá o naší situaci?
Rostoucí majetkové nerovnosti jsou zřejmě nejviditelnějším projevem současné fáze vývoje kapitalismu, o němž čím dál silněji platí, že jde o kapitalismus platforem. Tyto nerovnosti se projevují hlavně na extrémně úzkém konci spektra – rapidně roste bohatství skupiny těch nejbohatších. Je jasné, že Trump velkou část svého elektorátu čerpá z chudších vrstev, u kterých platí zejména to, že nevidí možnosti pro zlepšení vlastní situace ani lepší perspektivu pro své děti či vnoučata.
Co jim nabízí? Těžko říct. Jeho politická strategie spočívá hlavně v neustálé kritice všeho, co v dané chvíli dělají jeho oponenti. Nespokojenost středních a nižších vrstev – mnohdy zcela legitimní – následně rozdmýchává s použitím nejrůznějších strategií na pomezí alt-right, tezí stoupenců temného osvícenství a bílého supremacismu. Reálně jen máloco z toho, co tvrdil na předvolebních shromážděních, a ještě méně toho, co nyní již ve funkci dělá, má šanci jeho voličům nějak pomoci. Politický boj se za poslední dekádu zcela vyklonil do kulturní roviny či přímo do sféry spektáklu. A to ovlivnilo nejen americkou společnost, ale v zásadě všechny demokracie. Trumpova politika „Ameriky na prvním místě“ je jen pozlátkem pro deklasované lidi z těchto vrstev; imaginárnem, které zabírá hlavně na úrovni emocí. Problematicky fungující americká federace či jednotlivé státy nenabízejí ani náznak evropského standardu péče o různé aspekty veřejných politik, jako jsou školství, zdravotnictví nebo ochrana pracujících.
Co tedy Trump opravdu nabízí? Myslím, že všeříkající bylo defilé lidí, které si pozval na pódium vedle svých nejbližších během inaugurace. Nechyběl mezi nimi Mark Zuckerberg (META, Facebook) ani Jeff Bezos (Amazon), největší pozornost ale budil Elon Musk (Tesla). A to nejen svou přítomností, ale také svými gesty.
Opět se tak otevírá prostor pro studium plutokracie či oligarchie a pro smysluplnou politickou reakci. Americký politický vědec Jeffrey A. Winters vydal asi nejsystematičtější studii oligarchie a jejího fungování v různých kulturních kontextech, historických érách a politických režimech (Oligarchy, 2011, viz A2 č. 1/2019). Jeho teorie, kterou aplikuje na několik historických příkladů (Indonésii, starověký Řím, italské městské státy či současné USA), je postavena na velmi jednoduché tezi: oligarchové vždy usilují o jedinou věc a tou je obrana jejich bohatství, kterou Winters rozděluje na obranu příjmů a obranu vlastnictví. Mechanismem jejich působení je tak překvapivě jednoduše znějící princip: oligarchové své bohatství brání tak, že jeho část použijí na ovlivnění politiky, která jim na oplátku umožní další růst, a tak to jde stále dokola. Jakékoli další rozměry politiky, se kterou oligarchické skupiny či oligarchové pracují, jsou vždy jen epifenomény dané kulturním, historickým a politicko-ekonomickým kontextem. Podle této logiky bude jádro Trumpovy politiky v jeho druhém období nakonec právě takto banální. Druhá část společnosti (oněch příslovečných 99 procent) by měla tuto skutečnost postupně nahlédnout (zde již překračuji Wintersovu teorii) a následně podle toho i jednat. Otázkou je, co z americké demokracie a společnosti po řádění oligarchů, jež někteří nazývají dalším obdobím pozlacené éry (new gilded age) či obdobím loupeživých baronů, zbude.
A tak se zdá, že vskutku vstupujeme do globální éry oligarchie. Pro současný útok Trumpovy nové administrativy na základy právního uspořádání a demokracie nemáme k ruce moc historických paralel. Je rychlý, agresivní a zdá se, že i poměrně důsledný. Vypadá to, že podruhé se Trump „už nezakecá“. Jde o těžkou zkoušku pevnosti institucí amerického systému a demokracie, která jistě není ideální. I v předtrumpovské Americe (před rokem 2017) byla oligarchie v politice výrazně přítomná, ale v zásadě respektovala jistou míru oddělenosti politické a ekonomické moci. S Trumpem 2.0 se zdá, že tyto limity definitivně padají. Lidé a skupiny, co se kolem něj motají, se navíc nebojí otevřeně vstupovat do politických bojů v Evropě, například v Německu, kde již 23. února proběhnou volby do Spolkového sněmu. Vliv Elona Muska bezprecedentně narušuje principy demokracie. Spojení politické, ekonomické a mediální moci je hrozba, na kterou nejsou naše právní systémy vybaveny.
Vzestup oligarchů se ale týká i Česka; za posledních deset let můžeme (na základě dat Forbesu) konstatovat, že se podíl dvaceti nejbohatších lidí na celkovém majetku v podstatě zdvojnásobil. Je to období, kdy Česko prošlo pandemií covidu či energetickou krizí a muselo se vypořádat s imigrací z válkou zasažené Ukrajiny. Přesto se nejbohatším daří překvapivě dobře. A to v době, kdy většina lidí v lepším případě zůstala na svém. V tomto kontextu je třeba číst to, že někteří z českých oligarchů pokračují v politicky aktivní činnosti, jiní si kupují média a sportovní kluby, financují univerzity s cílem omezit vliv progresivistického myšlení – a tím zvyšují vlastní dosah ve společenském předivu. Budují systematickou obranu svého bohatství. V roce 2025 nás čekají klíčové volby do sněmovny. A jediná smysluplná levice v Česku aktuálně koketuje s nacionalismem a konzervatismem. Aby se ještě neukázalo, že je nyní potřeba spojit síly všech, kdo chtějí fungující právní stát a demokracii.
Autor je spolupracovník redakce.