Pozdní americká novela Vladimira Nabokova Průzračné věci pojednává o postavě, která je ovládána rozmary neznámého vypravěče a navazuje na hrdiny z předchozích autorových knih. Dílo připomíná krystal, který láme časoprostor příběhu do mnoha ploch. Klíčové místo zde zaujímá horská krajina a nejistá křemenitá stezka.
Každým naším rozhodnutím prosvítají jiná rozhodnutí, každým naším jednáním prostupují cizí činy. Je tomu tak i v pozdní americké novele Vladimira Nabokova Průzračné věci (Transparent Things, 1972), která připomíná transparentní krystal: příběh Hugha Persona ukazuje nejen v mnoha rovinách, ale i ve vrstvách, z nichž se vyprávění skládá. Jako bychom za sebou svým životem museli táhnout množství nejrůznějších činů a jednání, jichž bychom se nikdy nedovedli zbavit; jako by se naše životy tříštily do nekonečného množství obrazů a vjemů a pohlceny všeobecným šumem nakonec mizely v nenávratnu.
Po stezce osudu
Převyprávět příběh Hugha Persona, o němž nemůže nikdo s jistotou říct, co vlastně doopravdy prožil, je najednou nejen zbytečné, ale přímo nemožné. Jeho postava se doslova rozplývá mezi řádky, nasvícená z několika nejnemožnějších úhlů a perspektiv. Co získáme, když prozradíme, že Hugh Person, zrozený z počáteční věty neznámého vypravěče (může jím být spisovatel …
