Rurální upřímnost - filmový zápisník

Venkov pro francouzské filmaře často funguje jako projekční plátno pro silně autorské estetické experimenty. Tvůrci jako Bruno Dumont či Alain Guiraudie vyobrazují vesnické prostředí s využitím absurdního humoru – jde spíše o metaforický, různými žánrovými vlivy poznamenaný prostor. Ačkoli pracují s neherci a výsledkem jsou často pozoruhodná, uhrančivá díla, objevují se občas námitky, že jim krajina a její obyvatelé slouží jako rukojmí. Například první Dumontův televizní počin Malej Quinquin (P’tit Quinquin, 2015) je ob­­skurním střetem procedurální krimi s bizarní četnickou komedií, žánrové vzorce jsou však rozkládány s až anarchistickou škodolibostí. A i když bývalý učitel filosofie Dumont dříve natáčel vážněji a syrověji pojatá všednodenní dramata z venkovského prostředí, jako třeba Lidství (L’Humanité, 1999), šlo vždy o záhadné, bressonovsky vyprázdněné tvary, jejichž tématem byl člověk coby neuchopitelná bytost. Guiraudieho venkov je někdy místem …