Ačkoli jsem nikdy neměl ambici bydlet v rodinném domě, můj život se pojí hned se dvěma centry novodobého českého domkářství. Šumperk – město, kde vznikly první televizně tvarované domy, přezdívané šumperáky – nechám stranou. Realitou mého raného mládí byl okál, bílý domek z dřevotřískových a azbestocementových desek, který se od osmdesátých let šířil po celé zemi z Rýmařova.
Okál nesouvisí s okem, jak by se mohlo zdát na základě analogie nos–nosál; původně šlo o zkratku západoněmecké firmy Otto Kreibaum aus Lauenstein, pod jejíž licencí se montované domy zprvu vyráběly. Dnes už slovo „okál“ moc často nezaslechnete, dlouho se tak ale říkalo jak samotným stavbám, tak rýmařovskému podniku, který je dodával. Jakýmsi kouzlem pozdního socialismu (tak jako se JZD Slušovice stalo domácím průkopníkem výpočetní techniky) se licenčního dodávání domků chopil národní podnik Rudné doly Jeseník. Po převratu byla výroba privatizována pod značkou Rodinné domky …
