Uměleckoprůmyslové museum, Praha, 4. 12. 2024 – 30. 3. 2025
Pražské Uměleckoprůmyslové museum v posledních letech po částech přijímá a zpracovává autorský archiv fotografa Josefa Koudelky – světoběžníka narozeného v Československu, který emigroval po okupaci v srpnu 1968. Současná výstava Ruiny je tak po Návratech z roku 2018 dalším částečným představením tohoto postupně předávaného daru. Koudelka ve svém „posledním dokončeném projektu“, kterému se věnoval od počátku devadesátých let, zachytil pozůstatky antických architektonických památek kolem Středozemního moře. I když jsou prezentované fotografie tradičními analogovými zvětšeninami černobílého filmu, autor se tentokrát vyhnul dokumentární, reportážní fotce, která je pro jeho dílo jinak typická. Většina z prezentovaných panoramatických snímků je naopak nápadně statická a „prázdná“ – občas sice někde zahlédnete ruku nebo lidský stín, Koudelka však záměrně vytváří opuštěné krajiny, ve kterých lidé nefigurují a jejich stavby podléhají rozkladu. Jeho ruiny tak navazují na romantickou tradici rytin a maleb zobrazujících rozpadlé starověké chrámy a paláce v duchu žánru memento mori, jenž kritizuje světskou marnivost a touhu po slávě a připomíná nám naši konečnost a pomíjivost. Tento záměr ostatně ilustruje Koudelkův citát, kterým kurátor Tomáš Pospěch výstavu uvedl: „Ruiny nejsou minulost, ale budoucnost. Jednou všechno kolem nás budou ruiny.“ Škoda, že mezi pozůstatky antických chrámů nebyly zařazeny také ruiny moderních staveb – asi na ně není tak hezký pohled.