Jsem sice Češka, ale nikoli pivařka. Kontrolor pravopisu mi to slovo podtrhl, čímž udělal otazník nad tím, jestli má ženská část populace na momentálně propírané české pivní kultuře vůbec podíl – a zřejmě by to zasloužilo i genderovou úvahu, protože souvislost s konsenzuálním obrazem ženství je tu očividná. Řekli bychom o Maryšce z Postřižin, že byla pivařka, anebo k tomu, aby se člověk stal pivařem, musí popíjet pivo na určitých místech, v náležité společnosti a vygenerovat pupek odpovídajícího tvaru a velikosti?
Pivař(ka) ale – bez ohledu na gender – představuje i problém překladatelský. Když jsem zadala Chatu GPT k překladu do portugalštiny větu „Nejsem pivařka, ale pivo piju“, přeložil její první část jako „Nejsem pivovarnice“ a ani po delší konverzaci jsme se nedobrali ničeho lepšího nežli aseptické stoupenkyně, respektive fanynky piva.
Nejsem tedy stoupenkyně piva, ale pivo piju a jako taková mám o pivní kultuře jistou představu. …
