Monografie historika Pavla Dvořáka nazvaná Apoštol demokracie se věnuje budování oslavné mytologie kolem prezidenta Edvarda Beneše. Autor však pomíjí politikův „antimýtus“, nereflektuje aktuální benešovské polemiky a pracuje s velmi vágní koncepcí mýtu jako takového.
Edvard Beneš nesporně patří mezi nejrozporuplnější postavy československé politiky. Už za svého života byl adorován v rámci oficiálního státního kultu, stejně tak ovšem vznikaly rozmanité typy benešovských antilegend. Na glorifikaci druhého československého prezidenta se ve své monografii Apoštol demokracie. Československo a mytický obraz Edvarda Beneše zaměřil historik a kurátor Pavel Dvořák. Dalo by se přitom čekat, že se v textu budou odrážet názorové různice v historické obci i současné spory o politikův odkaz. Ničeho z toho se však nedočkáme.
V pasti mýtotvorby
Dvořákova práce má v zásadě jen málo společného s klasickou historickou excerpcí a analýzou pramenů. Ke zkoumání prezidentova kultu autor zvolil konstruktivistický a sémiologický přístup, což je nepochybně jedna z legitimních možností. Dvořáka zajímají především historické proměny benešovského mýtu, jak se utvářel od meziválečných let do jeho státního pohřbu v době takzvané třetí republiky. Podle historika …
