Angažovaná poezie Iryny Zahladko jako by vznikala ve vrstvách. Nejde přitom jen o význam básní a jeho roviny či posuny, ale o samotný jazyk. Autorka nepíše v „rodné“ řeči a tento zdánlivý deficit rozšiřuje interpretační pole. Nesamozřejmost textu vytvořeného v „cizím“ jazyce totiž zároveň odkazuje ke queer tělesnosti. I ta může připomínat palimpsest.
1.
Chléb pro všechny a také růže.
Trpělivost přináší růže.
Přináší i chléb?
2.
báseň o světové ekonomice začíná v angličtině
a končí sotva komu známým esperantem
píseň kterou by mohli slyšet bílí medvědi
končí dřív než začne vítr
který by ji k nim mohl odnést
můj dům – moje jeskyně
bude to někdy naopak?
– až začne ten vítr
vezme nám všechno čím se dá psát
vezme nám i oheň
budeme se shromažďovat u popelišť
a vyprávět příběhy které mohou být z budoucna
stejně jako z minula
paměť chodí pozpátku a nepřesvědčíš ji
světový řád začíná zlatým drátem
a končí …
