Nezvalovská biografie Krystyny Wanatowiczové ukazuje často až nesnesitelnou ambivalenci, která charakterizuje život a osobnost českého avantgardisty. Politický a společenský portrét se zaměřuje především na básníkovu poválečnou mocenskou kariéru, ale také na krátký a tragický život jeho syna.
Krystyna Wanatowiczová v úvodu své rozsáhlé monografie Nezval. Básník a jeho syn konstatuje, že jejím cílem bylo ukázat, „jak se z homo poeticus stává homo politicus“. Podařilo se jí v každém případě vytvořit pozoruhodný a zatím absentující portrét významné literární osobnosti, která byla svého času kulturní hvězdou.
„Nezvalovým neštěstím bylo, že nestačil včas zemřít,“ řekl o básníkovi výtvarník Pavel Brázda; podle režiséra Alfréda Radoka to byl „bezcharakterní egoista, jenž má jedinou lásku – peníze“. Jan Zábrana básníka dokonce otaxoval následovně: „Nezval byl bezcharakterní svině. Ano, správně. Nezval byl geniální básník. Ano, správně.“ I sama autorka v jednom rozhovoru deklaruje ohledně svého postoje k Nezvalovi kolísání „mezi fascinací a zhnusením, obdivem a zatracením“. Ambivalence ostatně charakterizuje celý Nezvalův život, jenž probíhal mezi měšťáckou spořádaností a excesivností, experimentem a …
