Konflikty, které se odehrávají na blízkovýchodních válčištích, se přenášejí také do Evropy. Týká se to zejména Německa, které tento přenos zažilo po roce 2015 během uprchlické krize a zažívá ho i nyní v souvislosti s válkou v Gaze.
To, co se děje na Blízkém východě, nezůstává na Blízkém východě. Bezprecedentní intenzita válečného násilí v Izraeli, Palestině, Libanonu či v Sýrii má hluboké dopady i na Evropu. Americká okupace Iráku (2003–2011) a později autoritářská reakce na občanské protesty arabského jara, občanské a proxy války v Iráku (2011–2017) a Sýrii (2011–2024) zdevastovaly Blízký východ, vyhnaly přes deset milionů lidí do zahraničí (z toho dva miliony do Evropy) a napomohly vzestupu krajní pravice. Současná válka v Izraeli a Palestině hluboce rozděluje veřejnost a má podíl na čím dál výraznější stigmatizaci migrantů a muslimů. Morální panika kolem protestů se stala nástrojem upevňování nacionalismu a vede k zátěžové zkoušce demokratických institucí.
Dvě pozice
V posledním roce izraelská vojenská aktivita v Gaze mobilizuje a rozděluje evropské veřejné mínění víc než válka na Ukrajině. Ať už lidé odsuzují militaristický imperialismus Putinova režimu, nebo válku …
