Konflikty, které se odehrávají na blízkovýchodních válčištích, se přenášejí také do Evropy. Týká se to zejména Německa, které tento přenos zažilo po roce 2015 během uprchlické krize a zažívá ho i nyní v souvislosti s válkou v Gaze.

Řada konfliktů, které jsme si zvykli považovat za náboženské či etnické, má svůj neopominutelný „klimatický“ rozměr. V budoucnu jich bude přibývat nejen kvůli mizení přírodních zdrojů, ale i v důsledku nedostatečné a nesystémové adaptace na klimatickou změnu.

První z řady esejů věnovaných problematice tzv. kulturních válek ve střední Evropě představuje tento pojem v jeho původním, americkém kontextu i jeho přesun do Evropy. V těchto konfliktech, na rozdíl od historického sporu či ideové debaty, jde v prvé řadě o moc.

Třebaže takzvaný Islámský stát rozhodně nemá na Blízkém východě monopol na násilí, je zřejmé, že se krutost v jeho případě stala zásadním taktickým i strategickým politickým nástrojem. To se s největší pravděpodobností nezmění ani v budoucnu.