Ilustrace Damian Masłowski
Ať už s odporem, s obavami, anebo s nadšením, světová veřejnost v posledních několika týdnech sleduje především staronového amerického prezidenta a jeho hnutí MAGA (Make America Great Again). Mě jako socioložku vědy a medicíny stejně tak zajímá k němu přidružený méně tematizovaný fenomén „Make America Healthy Again“ neboli MAHA, tedy „Udělejme Ameriku znovu zdravou“. Klíčovou osobou tohoto hnutí je nový federální ministr zdravotnictví Robert F. Kennedy mladší.
Pokud je v Česku toto hnutí známo, pak zřejmě svým odporem vůči očkování (nejen proti covidu-19). Pro Kennedyho a jeho stoupence a stoupenkyně je ale stejně důležitá, ne-li důležitější, otázka americké stravy a její kvality. V tomto případě se zásadní substancí stalo nepasterizované mléko, které je „mahaisty“ vyhledáváno a oslavováno jako zosobnění zdravé, netoxické a neprůmyslové stravy. Stejně jako v případě očkování je v pozadí touha po „návratu k přírodě“, k jakémusi „organickému“ životu.
MAHA reflektuje řadu reálných problémů, se kterými se dnes Spojené státy potýkají více než jiné „vyspělé“ země.
Jak říká můj český spolupracovník, klinický výzkumník a lékař, naše těla se stala bojištěm potravinářského a farmaceutického průmyslu. Na jedné straně na nás útočí ultrazpracovaná strava s vysokým podílem jednoduchých cukrů, soli a koktejlem emulgátorů, stabilizátorů a barviv, které potravinářské produkty drží pohromadě a lakují na růžovo. Taková strava při dlouhodobé hojné konzumaci prokazatelně vyvolává řadu zdravotních a metabolických komplikací, jako jsou obezita nebo diabetes druhého typu. Tato strava přitom není osobní volbou: vzhledem k tomu, že tvoří páteř naší potravinové infrastruktury, lze se jí vyhnout jen se značným úsilím. Před jejími „následky“ se nás pak – na straně druhé – snaží chránit farmaceutický průmysl pomocí léků na hubnutí, statinů či antidiabetik. Ty jsou však často velmi drahé (jednak pro veřejné zdravotní systémy, jednak pro pacienty) a mohou mít řadu vedlejších účinků.
Ve Spojených státech dnes žije s obezitou 20 procent dětí a přes 40 procent dospělých. Strmě se navyšuje i výskyt diabetu druhého typu, a to i u dětí. Šest z deseti Američanů již vyzkoušelo novou generaci „zázračných“ léčiv proti obezitě. Měsíční užívání je přitom vyjde na více než tisíc dolarů, a na (online) trhu se proto objevují i alternativní, na koleně spíchnuté verze těchto léčiv. V Evropě, včetně Česka, není z hlediska metabolických nemocí situace o mnoho lepší a podobná trajektorie se v dnešním globalizovaném světě vztahuje v podstatě na každý kontinent. Nejenže se produkty nadnárodních potravinářských a farmaceutických koncernů konzumují téměř všude, ale jejich výroba, která může být vysoce toxická, se soustředí do zemí s nižšími regulatorními standardy.
Není proto překvapením, že mezi stoupence MAHA zdaleka nepatří pouze z řetězu utržené republikánské modré límečky. Resentiment proti potravinářskému a farmaceutickému průmyslu mobilizuje i příslušníky středních a vyšších tříd vyznávající seberozvoj či uvědomělé rodičovství… A nechybějí ani opatrné sympatie ze strany odborné veřejnosti. V prestižním medicínském časopise The Lancet vyšel nedávno komentář americké nutriční epidemioložky, která rozbírá „přísliby a pasti“ MAHA. Hnutí chválí za to, že se mu podařilo konečně dostat otázku kvality potravin a stravování do centra veřejné debaty. Zároveň se ale obává, že opatření nebudou založena na odborných poznatcích. Což se tedy ve světle MAGA škrtů ve státní správě a výdajích na vědu jeví více než pravděpodobné.
Americká socioložka Hannah Landecker, která se zabývá výzkumem metabolismu a mapuje dlouhodobé biosociální toky nejrůznějších chemických substancí ve 20. a 21. století, mluví ve svém nedávném článku o „životě za druhé sklizně“. Nepopisuje ovšem žádný idylický obrázek venkova v období otav, ale naši současnost, kdy sklízíme kyselé plody dlouhé, často nedostatečně regulované industrializace prostupující všechny oblasti výroby. Tato industrializace probíhá nejen v prvním, ale i v druhém a třetím světě. Landecker přesvědčivě ukazuje, že neexistuje žádná cesta zpět, žádný „návrat“ k organickému životu a zdraví. Chemikálie v prostředí mají svojí časovost a biochemickou komplexitu, ze které se nejde vyvázat. Jedinou možností je detailní mapování toků látek a snaha o jejich regulaci, která však bude vždy dílčí a omezená. I kdybychom dnes vypnuli veškerý průmysl, plody industrializace budeme sklízet ještě mnoho generací.
Přes různé povrchové odlišnosti jsou hnutí MAHA a MAGA blízcí sourozenci. Také MAGA reaguje na toxickou „druhou sklizeň“ – v tomto případě v podobě americké verze imperialismu během studené války i po ní. Před touto sklizní chce nyní MAGA uniknout manévry geopolitického izolacionismu, jako by minulost šla jednoduše poškrtat. Geopolitická toxicita není ale o nic méně trvanlivá a komplexní než ta biochemická.
Autorka je socioložka.