Půl sedmé ráno. Den si našepsoval
oblohu čirým azurem a přemítá
o vhodném výjevu, zatímco ovál
horizontu už vyvrhuje ze skryta
svých útrob těžce stravitelný pecen
horkého slunce. Pod okny zas procitá
to hnízdo zvuků – dvůr. Ven z jeho klece
vyletují: šum stromů, hlasy, kusy vět,
i …