New York exulanta Z. N.

necelý měsíc po africkém čísle A2 (když horko, tak horko) přinášíme sugestivní hudební zprávu Petra Dorůžky o prvním moderním panafrickém populárním stylu: „Někdo říká, že Konono je styl, ale sami hudebníci tvrdí, že to slovo označuje mrtvolnou ztuhlost těla. Je to vlastně výzva, aby lidé byli milí na své sousedy. V Kongu je zvykem zemřelé masírovat, aby se jim co nejdéle udržela vláčnost těla. A když jste zlý na své sousedy, po smrti vás nebudou masírovat, takže ihned ztuhnete.“ (s. 12) Petr A. Bílek ve svém textu citlivě masíruje literárního vědce Reného Welleka, z jehož rozsáhlého díla vyšel česky umně sestavený výbor. Wellek sloužil literatuře pokorně a soustavně a my „knihu kvitujeme s velkým povděkem, ale další snad už ani netřeba“. (6) Oběťmi „městovražd“, (polo)mrtvými městy, se optimisticky zaobírá Karl Schlögel. O jeho knize, v níž jsou nové uzly evropských komunikačních sítí nahmatávány pomocí jízdních řádů Eurolines, referuje náš postupimský dopisovatel Pavel Kolář.

Nemálo článků se týká zvláštního typu (stylu) českomoravského „kreativního průmyslu“ (pojem vysvětluje v rubrice Došlo, hned tady vlevo dole, Marta Smolíková). Využití jednoho nebohého kostela glosuje Terezie Sladká (32), o developerských vizích centra Ostravy informuje Martin Strakoš (19), žánr tvrdší a movitější tety Sally v HN sleduje Martina Křížková (18). Můžeme přidat olomoucký obrázek z výstavy: „Bylo to jako scéna z Formanova Taking off. Na terase muzea hraje rocková skupina Spektrum unyle Hendrixe, zatímco škrobené publikum místních osmašedesátníků ukusuje vernisážové chlebíčky a po každé písni se decentně tleská.“ (8) Přejeme temperamentní četbu.

Libuše Bělunková