Její lid odešel pryč se vším. Jen hlas pštrosa zbyl, ševel nočních démonů a rosa, jen ptačí řád, pach po barvících pštrosech, jen šeď křídla mláďat… Zas gazely tu obnovily sídla… Báseň čísla v překladu Karla Petráčka a Jany Štroblové vybral Michal Špína

Co platen ráj mi? Ó chci víc, chci víc… Mne zahal stínem svým, ó strome Života: chci vědět vše, chci duši všeho vzíti! Báseň vybrala Michaela Velčková

Vůbec to nejkrásnější – pod obřím sluncem mezi sosnovou vůní cikád, citronově­-olivovým třpytem a skalami, tříštěnými polednem –   nebyly terasy. Ani sloupy, nádvoří, oltáře, síně; ani královnina koupel, býčí rohy, mřížovaná kanalizace, tlupy   azurových opic sklízejících papyrusové fresky na duhových kopcích; ani výčet flotil na keramice nebo urostlí…