Radniční noviny jsou zvláštním fenoménem dnů polistopadových. Na první pohled se tváří jako list, který má občany určité obce informovat o dění kolem nich, většinou se však ale nevyhýbají tomu, aby tu a tam připomněly zásluhy politiků, kteří jsou právě u moci. V Modřanech tak vycházejí Noviny Prahy 12, kde se pravidelně objevuje sloupek, v němž osvícený starosta odpovídá na dotazy svým spoluobčanům, a pravidelně se také dozvídáme, co všechno pro nás radnice udělala. O tom, co si myslí opozice, se však z listu nedozvíme. Jako by neexistovala. Před volbami proto opoziční Změna pro Prahu 12 vydala vlastní list, nazvaný Modřanské noviny. V nich byly články přesně opačné, tedy co kdo na radnici dělá špatně. Kvůli tomuto načasování jsem Modřanské noviny považoval za jednorázovou záležitost, dnes se však v mé schránce objevilo další číslo. Podíval jsem se do tiráže a zjistil, že noviny vycházejí „minimálně dvakrát ročně“. A hned
v úvodníku čtyřstránkového listu formátu A4 se dozvídám, že na vydávání nejsou peníze. Na vydání uvedeného čísla tak museli přispět zastupitelé vydávajícího uskupení a prý na to padly „odměny za vykonávání funkce“. V novinách je většina prostoru věnována plánovanému pražskému obchvatu, který povede přes Komořany. Z hlavního článku se samozřejmě dozvíme, že všechny navrhované varianty jsou špatné (protože komunikace bude rušit obyvatele této klidné čtvrti), chybí v něm však jakákoliv argumentace nebo dokonce protinávrhy. Argumenty ale nechybějí v článku Karla Kerouše, zřejmě ekologa. Tento text se v čísle dá číst asi jako jediný. V článku „Prodat školu? Hloupý plán“ se nedozvíme více než v titulku, nejzábavnější je ale úvaha „Povzdech nad developerskými vizemi versus realita“, která se snaží konfrontovat reklamní text společnosti NeoCity Group, jež má v místech bývalé čokoládovny vystavět luxusní obytné centrum. Autoři píší, že lokalita poblíž soutoku Berounky
a Vltavy má daleko ke slibované romantice („pohled na současný soutok Vltavy a Berounky je skličující… dnes se jedná o celkem odporné, špinavé, hlučné a nezdravé místo. Zdá se,že tito lidé neznají význam slova romantika a opravdu nevědí, jak vypadá matka příroda.“). Že by místo v blízkosti řeky opravdu patřilo k tomu nejodpornějšímu v Praze? Článek „Poučení pro děti nabízí Koniklec“ o aktivitách dětského kroužku pak v dalším propagandistickém čísle vypadá jen jako vata, jež měla vyplnit zbylý prostor v novinách. Publikování protinázoru je bezesporu důležitou součástí demokratického systému, mělo by však mít svou úroveň. Takhle to vypadá, že Modřanští dostávají do svých schránek jen další předvolební plky – s tím rozdílem, že tentokráte opoziční.

Jiří G. Růžička