Letošní povodně naštěstí vyplavily méně knihoven a archivů než staletá voda z roku 2002 a vzácné dokumenty se tedy nestěhovaly do mrazíren tak masivně. Zato ve mně vyvolaly vzpomínku na nástup e-mailové komunikace v devadesátých letech, který doprovázela sveřepá představa některých uživatelů o tom, že jejich elektronická korespondence je fixována na konkrétní počítač či místo. Nejeden uživatel si tehdy zakládal druhou e-mailovou schránku nejlépe i s nějakým přízviskem, jež mělo adresáta bezděky informovat o místě odeslání, například z „dom@“. Světu vládla schránkocentristická představa o tom, že internet má svůj střed, a ten je nepřenositelný. Zdá se, že Národní knihovna věří této myšlence dodnes – na počátku povodní totiž „řízeně odpojila systém Aleph“, a tím i celou Českou národní bibliografii a další servisní služby. To je jistě velmi prozíravý preventivní postup jak data ochránit. Cožpak ale neexistují
zálohy a sdílené servery, aby se data shromážděná za několik desetiletí neztratila? Jsem rád, že Klementinum neplavalo, ale udivuje mě, že v době, kdy se už snad všichni uživatelé naučili přejít k e-mailu na jiný počítač, nedokázalo zatím IT oddělení Národní knihovny něco obdobného. Možná, že průplach na správném místě by nebyl na škodu.