V druhé polovině listopadu se premiér Bohuslav Sobotka vydal do velkého světa. Po návratu z ostře sledované návštěvy USA, kde prý český kredit zažívá volný pád, pokračoval spolu s polovinou vlády do Izraele. Tam ministerský předseda zdůraznil, že si přeje vznik samostatného palestinského státu, což z úst představitele země, jež uznala Palestinu jako stát již před několika desítkami let, nezní příliš novátorsky. Současně ministři ve dnech, kdy tamní vláda v pozdní obrozenecké křeči debatovala nad zákonem prohlašujícím Izrael za národní stát židovského národa, podepsali množství dohod, které by měly mimo jiné posílit vojenskou a zbrojní spolupráci mezi ČR a Izraelem. Návštěva ukázala, že se česká zahraniční politika navzdory Petru Drulákovi a jemu podobným nijak neodklonila od havlovské tradice, jejímž hlavním znakem je jistá schizofrenie slov a činů. Protože co jiného než schizofrenie je otevřeně mluvit o mírových řešeních a současně
spolupracovat na zbrojení jedné strany konfliktu?