Román amerického spisovatele Jonathana Franzena Purity vyšel ve Spojených státech v roce 2015 a s prodejem něco málo přes čtvrt milionu výtisků patřil k jeho méně úspěšným, zejména ve srovnání se starším Rozhřešením (2001, česky 2004) a Svobodou (2010, česky 2013), které překonaly milion prodaných kusů. V této souvislosti se dokonce mluví o velkém propadu trhu s romány v USA, který prý prodeje Franzenových knih ilustrují. U nás si ovšem Franzen hledá místo jen stěží, o čemž svědčí i fakt, že každý z jeho tří velkých románů v češtině vydal jiný nakladatel (Ikar, Argo a nyní Kniha Zlín). Všechny tři prózy patří k těm rozsáhlejším, přibližně pětisetstránkovým, a zároveň překladatelsky náročnějším. Sám autor tvrdí, že kratší romány zkrátka psát neumí, protože musí dát svým postavám dostatek prostoru. V případě Purity si přitom o prostor říká postav hned několik, přičemž každá vypráví svůj vlastní příběh.

Utéct práci na hovno

Dosavadních pět Franzenových próz, z nichž první dvě na své české vydání zatím čekají, se dá zařadit do subžánru velkých amerických románů v tradici Philipa Rotha nebo Johna Updikea a všechny zachycují dysfunkční rodinu na pozadí společnosti přetvářky. Hlavní hrdinka Purity, tedy Purity Tylerová nebo také Pip, vyrůstá s matkou, otce nikdy nepoznala a její matka si dává záležet, aby se na tom nic nezměnilo. Pip však po setkání s otcem touží. Její důvody jsou především materiální: potřebuje splatit studentskou půjčku, aby mohla začít žít vlastní život. Nechce ho totiž trávit v zaměstnáních, která nemají žádný smysl a jež antropolog David Graeber nazval „bullshit jobs“. Přesně taková je totiž její činnost ve firmě, která po telefonu nabízí lidem „čistší“ elektrickou energii. I proto se nadšeně pustí do práce pro denverské investigativní noviny, kde nastoupí jako rešeršérka zkušené novinářky. V tu chvíli už je ale součástí vyšší hry, do níž autor čtenáře postupně zasvěcuje a s níž souvisí jak její pátrání po otci, tak nečekané setkání s whistleblowerem Andreasem Wolfem.

Wolf v příběhu vystupuje jako jakýsi ostřílenější konkurent Edwarda Snowdena, jako vedoucí organizace odhalující různá tajemství mocných korporací. Franzen v této postavě zužitkoval svou znalost německého prostředí a studium na Svobodné univerzitě v Berlíně. Wolf je totiž neposlušným synem prominentního komunisty z východního Německa, který si však před pádem režimu ušpiní ruce a pak se díky „směšné“ situaci, připomínající zápletky románů Milana Kundery, stane mluvčím disentu. Zdánlivě nezištný bojovník za pravdu se ve Franzenově podání proměňuje v sebestředného požitkáře, který je pro budování vlastní slávy schopen udělat víceméně cokoliv. Důležitou roli hraje Wolfovo setkání s americkým novinářem, který mu později začne být na obtíž, protože je jedním z mála lidí obeznámených s tajemstvím, které by Wolfa mohlo zničit.

Román jako esej

Franzen vytváří v Purity poměrně složitou síť vztahů, přičemž náhodná setkání střídají ta pečlivě naplánovaná, nebo dokonce konspiračně vykonstruovaná. Čistota z názvu knihy se postupně ukazuje být především maskou, za níž jednotlivé postavy schovávají svou špínu a selhání – snad s jedinou výjimkou, kterou je Purity Tylerová, se svými banálními problémy téměř nevinná hračka v rukou mocnějších.

Franzenův investigativní román je naléhavější než předchozí ekologicky laděná Svoboda, které však škodila především obrovská očekávání po Rozhřešení. Franzen se opět pokusil nahlédnout na velké problémy, s nimiž se musí současná civilizace vypořádávat, a zároveň upozornit na to, že za vším stojí jen lidé se svými malichernými starostmi. Románu při sledování osudů jednotlivých postav nechybí napětí, dojde dokonce i na úkladnou vraždu. Autor však svůj text pojímá zároveň jako esej o stavu dnešní (nejen americké) společnosti. Eseje ostatně píše Franzen pravidelně pro The New Yorker a díky své znalosti němčiny přeložil a okomentoval i několik statí Karla Krause. Bylo by určitě přínosné, kdyby byla do češtiny přeložena právě jeho esejistika. Letos by měla v angličtině vyjít v dalším souboru. Zároveň autor oznámil, že píše svůj šestý román – a prý i poslední.

Jonathan Franzen: Purity. Přeložila Lucie Mikolajková. Kniha Zlín, Praha 2017, 547 stran.